S 13 Débridement ran

Úvod

Débridement patří mezi základní postupy ošetřování akutních i chronických (nehojících se) ran. Débridement rány je indikován vždy, existují-li reálné důvody pro to jej provést. Indikace k débridementu a volba vhodné metody není vázána na konkrétní diagnózu, ale na identifikaci patologických tkání pokrývajících spodinu rány, stupni jejich vlhkosti a dalších faktorech spojených s celkovým stavem pacienta (Strohal et al. 2013).

Vlastní sdělení

Metody débridementu rozdělujeme schématicky do pěti tříd (Kirshen et al. 2006). Rozdělení, hlavní charakteristiky jednotlivých metod a kontraindikace popisuje následující tabulka.

Ještě před provedením débridementu rány je nutné určit etiologii ulcerace a stanovit strategii dalšího lokálního ošetřování a celkové léčby. Při výběru konkrétní metody je nutné zohlednit velikost a typ rány, základní onemocnění, množství ranného exsudátu, riziko infekce, charakter nekrózy, bolestivost zákroku, nároky na rychlost, účinnost a selektivitu konkrétní metody, celkový stav pacienta a finanční náročnost débridementu (Sibbald et al. 2000). Metody selektivnější, šetrnější vůči tkáním mají vždy přednost před metodami méně šetrnými a méně efektivními (Stryja 2008). Při výběru vhodné metody débridementu musí klinik zvážit možné zdroje bolesti a pacienta adekvátně k zákroku připravit tak, aby se minimalizovala anxieta a dyskomfort pacienta. Nespornou výhodou je, že různé formy débridementu se dají v průběhu léčby kombinovat.