K 46: Mikrobiologická podpora při hojení ran

Častou příčinou zpomaleného hojení ran a kožních defektů je ranná infekce. Cílem bakteriální analýzy je identifikovat původce zodpovědné za tuto infekci a určit jejich antimikrobiální citlivost. Hlavním problémem interpretace nálezů je často odlišení patogenů způsobujících infekci od bakterií, které ránu pouze kolonizují.

Odběr vzorků na bakteriologické vyšetření je indikován pouze v případech klinicky stanovené infekce rány. Rány bez místních nebo celkových klinických příznaků infekce by neměly být vyšetřovány. Infekce je obecně definována přítomností alespoň dvou následujících příznaků: erytém, zvýšená kožní teplota, edém, bolest, porušení funkce mechanismu hojení, hnisavé exsudáty. Vznik infekce je podmíněn druhem a kvantitou bakterií. Základem k posouzení mikrobiální zátěže rány je provedení kvalitativního mikrobiologického odběru materiálu ze spodiny rány. Zlatým standardem stále zůstává stěrová metoda. Odběru by měl předcházet débridement – chirurgické vyčištění rány, kterým se odstraní nekrotické a devitalizované části tkáně. Následně se doporučuje očistění rány gázou namočenou ve fyziologickém roztoku.

Alternativou stěrové metody je metoda otisku, jejíž využití není v rutinní praxi rozšířeno. Tato metoda používá k provedení otisku z rány filtrační papír, který se následně přenese na povrch agarové kultivační půdy.

Třetí možnou technikou odběru vzorku je tkáňová biopsie. Fragmenty tkáně z různých oblastí rány (dle rozsahu rány 2–4) se umístí do sterilní zkumavky a převrství několika kapkami fyziologického roztoku.

Pokud pacient jeví známky systémové sepse, měly by být odebrány vzorky krve pro aerobní a anaerobní hemokultivaci.

Zatímco se provedení odběru vzorků u akutních i chronických infekcí ran neliší, jejich mikrobiální osídlení je rozdílné. Akutní infekce jsou často monobakteriální, téměř vždy s přítomností invazivních grampozitivních koků jako S. aureus a beta-haemolytické streptokoky. U chronických ran se setkáváme s polymikrobiálními nálezy tvořenými mnohdy třemi a více izoláty. Mohou zahrnovat enterokoky, různé enterobakterie, obligátní anaeroby, P. aeruginosa a další gramnegativní nefermentující tyčky. Často vytvářejí v ráně biofilm, který je odolný vůči imunitnímu systému a působení antimikrobiálních látek. Přítomnost multirezistentních bakteriálních kmenů nemusí nutně znamenat jejich patogenitu nebo zvýšenou virulenci.

Zásadní pro správnou interpretaci nálezů je spolupráce mezi klinikem a mikrobiologickou laboratoří.