Co přináší novelizace Doporučeného postupu Arteriální hypertenze pro všeobecné praktické lékaře?

Po deseti letech vydala Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP novelizaci Doporučeného postupu (DP) Arteriální hypertenze. Tato doporučení vycházejí z nových poznatků a aktualizovaných guidelines Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH) z roku 2023 a z doporučení České společnosti pro hypertenzi (ČSH) z roku 2022. Novinky jsou zde zejména ve stanovení kardiovaskulárního rizika, kdy se nově používají nomogramy SCORE2 & SCORE2-OP v léčbě hypertoniků, kteří mohou výrazně profitovat z rozšíření indikací gliflozinů směrem do kardiorenální oblasti. Dalším novým zmiňovaným lékem je finerenon, který je zatím v našich podmínkách indikován až v 3.  linii léčby onemocnění ledvin spojeného s diabetem. Přídatná hypolipidemická léčba také přináší další možnosti oproti předcházejícím DP – jedná se zejména o kyselinu bempedoovou u pacientů netolerujících statin a možnost nasazení inhibitorů PCSK9 nebo inklisiranu u pacientů nedosahujících cílových parametrů při klasické hypolipidemické léčbě.

 

V DP jsou hned zpočátku uvedena nová data o počtu pacientů s léčenou hypertenzí v České republice (ČR) v letech 2011–2022 (Obr. 1). Analýza vychází z dat spravovaných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR), která jsou sbírána v rámci Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) a národních zdravotních registrů. Hodnoceni jsou pouze léčení pacienti. Informace o počtu neléčených pacientů není k dispozici. Léčená hypertenze byla v roce 2022 zaznamenána u 2,2 milionu obyvatel ČR, tj. u 20 % populace. U osob nad 65 let je léčeno s hypertenzí téměř 60 % populace, tento podíl se s věkem dále zvyšuje. Úspěšná kontrola hypertenze, tj. dosažení cílových hodnot krevního tlaku (TK), se daří zhruba u 32–37 % hypertoniků.

 

Stanovení celkového kardiovaskulárního rizika

Nemocné s arteriální hypertenzí je nutné považovat obecně za osoby s vyšším KV rizikem. Pro prognózu onemocnění má větší význam TK dosažený léčbou než výchozí TK.

Při určování celkového kardiovaskulárního (KV) rizika postupujeme podle barevného nomogramu pro země s vysokým kardiovaskulárním rizikem (Obr. 2) vycházejícího nově z projektu SCORE2 & SCORE2-OP, který provádí odhad rizika fatálních a nefatálních kardiovaskulárních příhod v následujících 10 letech. Nomogramy vycházejí z mortalitních dat třinácti evropských zemí, Česká republika je klasifikována jako země s vysokým kardiovaskulárním rizikem. V původních DP z roku 2014 se samozřejmě ještě postupovalo podle tehdejších nomogramů vycházejících z projektu SCORE.

Ale stejně jako před 10 lety u systému SCORE i nyní je třeba považovat stratifikaci podle systému SCORE2 & SCORE2-OP za minimální požadavek při zhodnocení nemocného s hypertenzí, neboť riziko hypertonika může být vyšší, než jaké je dáno základními rizikovými faktory. Je rovněž doporučeno pátrat po známkách subklinického orgánového poškození.

 

Léčba hypertenze

V nefarmakologické léčbě dochází nově ke zvýšení restrikce v konzumaci alkoholu, kdy se doporučuje u mužů omezit dávku alkoholu do 20 g/den a u žen do 15 g/den. Algoritmus zahajování farmakologické léčby hypertenze a vysokého normálního krevního tlaku je shrnut v tabulce 1 a na obrázku 3.

Ve farmakoterapii hypertenze zůstávají známé skupiny základních antihypertenziv (inhibitory ACE, blokátory AT₁-receptoru – sartany, blokátory kalciových kanálů, diuretika, antagonisté mineralokortikoidních receptorů, betablokátory) a další skupiny antihypertenziv (alfablokátory a centrálně působící látky). Nadále je kladen důraz na kombinační terapii, která poskytuje lepší výsledky nežli monoterapie. Nejvíce preferovanou kombinací jsou blokátory kalciových kanálů s inhibitory ACE. U závažné hypertenze je nutné podávat nejméně trojkombinaci, mnohdy i kombinaci 4–7 antihypertenziv. Tuto léčbu vyžaduje minimálně 20 % hyper­toniků. Měla by být vyloučena sekundární hypertenze a pseudorezistence.

Vždy má být zastoupeno diuretikum. Za trojkombinaci s nejširším použitím je považováno podávání ACEI/AT₁-blokátoru, BKK a diuretika. Dostupné jsou i fixní trojkombinace (blokátor RAS, BKK a diuretikum), které mohou zlepšit adherenci k léčbě. V případě těžké hypertenze rezistentní k léčbě trojkombinací se osvědčuje přidání malé dávky spironolaktonu (25 mg, ev. i 12,5 mg) jako čtvrtého léku za častějšího monitorování mineralogramu a renálních funkcí.

Léčba hypertenze u specifických skupin nemocných

V těchto DP došlo jednak k vyprofilování některých nových skupin a jednak v souvislosti s novými léčebnými možnostmi i k úpravě terapie u některých vybraných skupin.

Juvenilní hypertenze

Zřejmě v důsledku nárůstu obezity dochází i k nárůstu hypertenze u pacientů do 35 let – juvenilní hypertenze. V porovnání se staršími věkovými katego­riemi mají mladší hypertonici menší znalost této diagnózy, nižší dlouhodobou perzistenci k léčbě a horší kontrolu hypertenze. KV riziko stoupá s výší TK. Na rozdíl od starších hypertoniků je diastolický TK lepším prediktorem úmrtnosti než systolický TK, nejnižší riziko má mírná izolovaná systolická hypertenze. U mladších osob je také oproti starším pacientům častější výskyt sekundární hypertenze, proto je namístě zvážit vyšetření k jejímu vyloučení. Doporučujeme léčit juvenilní hypertoniky antihypertenzivy, pokud jejich TK opakovaně přesahuje hranici 140/90 mmHg, protože léčba zabrání rozvoji závažné hypertenze. Zahájení léčby je vhodné zejména u žen s anamnézou hypertenze v těhotenství nebo u osob s pozitivní rodinnou anamnézou časných KV komplikací. U jedinců s výraznou aktivací sympatického nervového systému, projevující se vyšší tepovou frekvencí, vyšším tepovým objemem, případně neurovegetativní symptomatologií, je vhodné zvážit léčbu malou dávkou betablokátoru.

Hypertenze starších osob

Léčba hypertenze ve stáří snižuje oproti jiným věkovým skupinám nejvýrazněji absolutní počet KV příhod, proto je antihypertenzní léčba indikována i v nejvyšších věkových kategoriích, tj. ve věku 80 let a vyšším. Za nejdůležitější obecné zásady léčby hypertenze ve stáří považujeme používání nižších dávek antihypertenziv, jejich pomalé navyšování a pečlivé sledování nežádoucích účinků, velká opatrnost je nutná zejména u „křehkých“ osob. Posuzujeme, zda se nezhoršují kognitivní funkce, neboť jejich pokles může vést k nižší compliance k léčbě. Je žádoucí také měřit TK vestoje, zejména u jedinců s možnými příznaky ortostatické hypotenze. Za cílový TK v ordinaci obecně považujeme hodnotu kolem 130/80 mmHg. Často je však obtížné dosáhnout tohoto cíle a musíme se pak spokojit se snížením sTK pod 140/90 mmHg. Snížení dTK pod 70 mmHg není žádoucí. Pro osoby ve věku 80 let a výše pak postačí cílový sTK 140–150 mmHg. Intenzivní farmakologická léčba může být i u starších osob prospěšná. Z lékových skupin preferujeme BKK, thiazidům podobná diuretika (indapamid, chlorthalidon) a ACEI/AT ₁-blokátory. Betablokátory ve stáří mají nižší účinnost ve snížení TK a v prevenci CMP, naproti tomu jsou prospěšné v sekundární prevenci ICHS a při chronickém srdečním selhání.

 

 

Tab. 1 – Algoritmus zahajování farmakologické léčby u hypertenze

Naměřený TK	Doporučená farmakoterapie
TK ≥ 180/110 mmHg	Léčbu zahájit ihned (fixní) dvojkombinací v nízkých dávkách
TK 160–179/100–109 mmHg opakovaně	Léčbu zahájit ihned (fixní) dvojkombinací v nízkých dávkách
TK 140–159/90–99 mmHg opakovaně	Léčbu zahájit do 1–3 měsíců (v závislosti na KV riziku) monoterapií nebo (fixní) dvojkombinací v nízkých dávkách
TK 130–139/85–89 mmHg opakovaně	Zahájit léčbu ve specifických situacích (viz text)

 

 

Cerebrovaskulární onemocnění

Primární prevence

Pokles výskytu CMP je nejvýraznějším výsledkem dlouhodobé antihypertenzní léčby. Prakticky ve všech randomizovaných studiích klesá výskyt CMP tím více, čím více je snížen TK, a je pozorován při všech terapeutických režimech. Antihypertenzní léčba zpomaluje rozvoj kognitivních poruch; nejvíce důkazů je pro dihydropyridinové BKK, zejména nitrendipin; data existují i pro ACEI a AT₁-blokátory.

Akutní CMP je řazena mezi emergentní stavy vyžadují hospitalizaci na jednotce intenzivní péče s monitorací životních funkcí a parenterální podání antihypertenziv s další léčbou vyvolávajícího stavu. Je preferováno přímé měření TK. Parenterální podávání antihypertenziv je nutné pro rychlý a předvídatelný nástup účinku, který nám umožňuje nejlépe v krátké době odhadnout, kdy je třeba navýšit dávku léku pro nedostatečný efekt. Přesné titrování dávky je snazší u léků s krátkým účinkem. Takto vedená léčba snižuje riziko prudkých nekontrolovaných poklesů TK, které mohou vést ke katastrofickým následkům, např. v podobě iatrogenně vyvolané CMP.

 

Sekundární prevence

U nemocných po CMP (ischemické i hemoragické) vede antihypertenzní léčba k významnému snížení rizika její recidivy. Léčba je jednoznačně indikována u hypertenze; v souladu s výsledky studie PROGRESS ji můžeme podávat i při vysokém normálním TK. Snížení systolického TK k hodnotě kolem 130/80 mmHg se jeví jako výhodné, neboť při striktní kontrole TK dojde k poklesu především hemoragických iktů. U pacientů ve věku 65 let a starších a dále u křehkých osob postupujeme opatrně a řídíme se snášenlivostí léčby; často se musíme spokojit s cílem dostat TK pod hodnotu 140/90 mmHg. Nejvíce dokladů o cerebroprotektivitě je u ACEI v kombinaci s diuretikem typu indapamidu, lze použít také dihydropyridinové BKK nebo sartany. Je vhodné v léčbě použít fixní kombinace. Navyšování léčby s cílem striktní kontroly TK po CMP má probíhat při hemodynamické stabilitě trvající alespoň dva týdny.

 

Kardiorenální benefity

Inhibitory SGLT2 – glifloziny

V souvislosti s nově rozšířenými indikacemi inhibitorů SGLT2 (gliflozinů) směrem do renální a kardiální oblasti dochází i k jejich začlenění do DP Arteriální hypertenze, a to u následujících skupin:

a) Pacienti s diabetes mellitus. V kombinační antidiabetické léčbě u DM 2.  typu s hypertenzí je vhodné zvážit podávání gliflozinů pro jejich významný antihypertenzní, kardioprotektivní a renoprotektivní účinek.

b) Pacienti s chronickým onemocněním ledvin. Na základě výsledků studií se doporučuje zahájit léčbu inhibitory SGLT2 u osob s CKD a diabetem 2. typu při eGFR 20 ml/min/1,73 m² a pokračovat v ní až do zahájení dialýzy nebo transplantace ledviny. Vzhledem ke kardiovaskulárním přínosům gliflozinů i u pacientů s CKD G4 je však stále častěji diskutována otázka pokračování v léčbě bez ohledu na dosažení stadia selhání ledvin. V menších studiích byl podáván dapagliflozin i empagliflozin pacientům v konečném stadiu selhání ledvin včetně pacientů léčených dialýzou, a to i anurickým, přičemž tato léčba byla velmi dobře tolerována. Podle úhradových podmínek gliflozinů v ČR lze pokračovat v léčbě do 30 ml/min (dapagliflozin), resp. 20 ml/min (empa­gliflozin). Je však nutno mít na paměti dodržení indikace – diabetický efekt je při nízké eGFR již nevýznamný. Léčbu hypertenze u významnější renální dysfunkce a u renální dysfunkce u renovaskulární hypertenze by měl provádět VPL ve spolupráci s nefrologem nebo zkušený hyper­tenziolog.

c) Pacienti s chronickým srdečním selháním. Do základní léčby srdečního selhání jsou nově zařazeny inhibitory SGLT2 – empagliflozin nebo dapa­gliflozin. Tyto léky zlepšují prognózu a zmírňují některé symptomy chronického srdečního selhání.

 

Finerenon

U pacientů s hypertenzí, diabetem 2.  typu a chronickým onemocněním ledvin se zkouší několik nových nesteroidních MRA (antagonisté mineralokortikoidních receptorů) – např. finerenon, u něhož bylo prokázáno snížení TK oproti placebu a rovněž snížení renálních a kardiovaskulárních endpointů. Finerenon je již v České republice dostupný, ale zatím je v našich podmínkách indikován až v 3.  linii léčby onemocnění ledvin spojeného s diabetem (po blokátorech RAS a inhibitorech SGLT2 v maximálních tolerovaných dávkách, přetrvává-li albuminurie A3). Nesteroidní MRA jsou tolerováni podstatně lépe než steroidní (absence sexuálních NÚ, podstatně nižší riziko hyperkalemie vs. spironolakton).

Hypertenze a CHOPN

Cílové hodnoty TK jsou stejné jako u osob bez CHOPN. V léčbě jsou doporučovány především AT₁-blokátory a BKK (nepodávat ACEI pro možný výskyt nežádoucích účinků – suchý dráždivý kašel). V případě závažnější hypertenze je možné podávat i diuretika. Beta­blokátory s vysokým indexem kardioselektivity je možné podávat ve specifických situacích, jako je ICHS a/nebo srdeční selhání. V léčbě jsou nezbytná též nefarmakologická opatření, zejména abstinence nikotinu a redukce tělesné hmotnosti v případě obezity.

Hypertenze bílého pláště

Hypertenze bílého pláště neboli whi te-coat hypertension (WCH) je stav, kdy TK je zvýšený při měření v ordinaci (>  140/90 mmHg), ale při měření mimo zdravotnické zařízení je normální. Za TK mimo ordinaci můžeme považovat 24hodinový nebo denní průměr TK nebo domácí měření TK, přičemž se řídíme normami uvedenými v tabulce  2. Shoda mezi AMTK a domácím měřením TK však zdaleka není úplná, což komplikuje diagnózu WCH. Protože jde o stav s mimořádně variabilním TK, musíme vycházet z opakovaných měření v ordinaci i mimo ni. Jedná se o velmi častý jev: WCH se vyskytuje asi u třetiny osob s hypertenzí v ordinaci, a to spíše u žen, ve věku nad 50 let a nekuřáků, a existuje také u zdánlivě těžké hypertenze. Jedinci s WCH mají vysoké riziko rozvoje trvalé hypertenze a také manifestace DM. Většina dlouhodobých sledování ukazuje na to, že riziko KV příhod je zvýšené oproti jedincům s normálním TK, ale nižší než u osob s trvalou hypertenzí. S ohledem na absenci randomizovaných studií u WCH je přístup k léčbě empirický. K léčbě se přikláníme zejména tehdy, má -li nemocný vyšší KV riziko dané metabolickými odchylkami nebo přítomností orgánového poškození. Pokud zjistíme obdobnou diskrepanci TK ve zdravotnickém zařízení a mimo ně u hypertonika se zavedenou léčbou („WCH při léčbě“), není namístě léčbu vysazovat. Nevíme totiž, jaký TK měl nemocný před léčbou; některá sledování navíc ukazují, že u léčeného hypertonika mají prognostický význam jak klinický TK, tak AMTK.

Maskovaná hypertenze

Maskovaná hypertenze (MH) je opačný jev nežli WCH: je definována jako normální TK v ordinaci a zvýšený TK mimo ni. Nemnoho epidemiologických studií, v nichž byl systematicky měřen jak klinický TK, tak TK mimo zdravotnické zařízení, ukazuje překvapivě vysokou prevalenci v obecné populaci, podobnou jako u WCH, kolem 13–16 %. MH je výrazně častější u mužů, zejména v mladším věku (30–50 let), pro něž je typické kouření, TK při měření v ordinaci v pásmu vysokého normálního TK a nepříznivý metabolický profil, především pak současný výskyt DM 2. typu. Podobně jako u WCH je vysoké riziko rozvoje hypertenze a DM. Populační studie jasně ukázaly, že prognóza MH je spojena s vysokým rizikem KV příhod, podobným jako u trvalé hypertenze. MH v současné době není diagnostikována v běžné klinické praxi, a největším problémem je tedy její vyhledávání. Z obecného pohledu je správné doporučovat domácí měření TK všem dospělým jedincům minimálně jednou do roka, zejména pak osobám, které jsou v riziku MH (viz výše), těm můžeme doporučit také AMTK.

Léčba hypertenze v perioperačním období

Hypertenze je nejčastějším rizikovým faktorem v předoperačním období a je také nejčastějším důvodem pro odložení chirurgického výkonu. Operační riziko u pacientů s nekomplikovanou hypertenzí 1. a 2. stupně, bez KV a renálního onemocnění není zvýšeno. Při hodnotách TK < 180/110 mmHg je možno chirurgický výkon provést bez odkladu. Operační riziko narůstá za přítomnosti orgánového poškození a u hypertenze 3.  stupně. V těchto případech je nejvhodnější plánovaný chirurgický výkon odložit a postupně snižovat TK (v průběhu několika týdnů). Mnohdy se však jedná jen o reaktivní vzestup TK před operací a je vhodné měřit TK opakovaně. V případě urgentního nebo emergentního chirurgického výkonu je třeba vzít v úvahu riziko na jedné straně a potenciální profit a urgentní potřebu výkonu na straně druhé. Předoperační vyšetření hypertonika zahrnuje pečlivé odebrání anamnézy, fyzikální vyšetření, opakované měření TK, 12svodové EKG a laboratorní vyšetření. Existuje sedm základních prediktorů závažných KV komplikací, které jsou uvedeny v tabulce 3. Antihypertenzní léčba má být obecně podávána až do dne operace. Léčba beta­blokátory nemá být přerušována. Zahájení léčby betablokátory v předoperačním období může být zvažováno u pacientů se dvěma a více rizikovými faktory, u pacientů s ICHS a v případě velmi rizikového chirurgického výkonu. Léčba betablokátory má být iniciována minimálně jeden den před plánovaným chirurgickým výkonem, ideálně jeden týden až jeden měsíc. Blokátory RAS mohou teoreticky ztlumit kompenzační aktivaci RAS během operace a vyústit v protrahovanou hypotenzi. Z tohoto důvodu je jejich podávání obvykle přerušeno den před plánovaným výkonem, a to zejména u pacientů se srdečním selháním, kteří mají nízké hodnoty TK.

 

Tab. 2 – Hodnoty krevního tlaku (v mmHg) užívané k definici hypertenze při různých typech měření

	Systolický tlak [mmHg]	Diastolický tlak [mmHg]
Měření TK v ordinaci	≥ 140	≥ 90
24hodinové monitorování TK	≥ 130	≥ 80
Průměr v denní době	≥ 135	≥ 85
Průměr v noční době	≥ 120	≥ 70
Měření TK v domácích podmínkách	≥ 135	≥ 85
Automatické měření TK ve zdravotnickém zařízení bez přítomnosti personálu (málo dat)	≥ 135	≥ 85

 

Tab. 3 – Nezávislé prediktory závažných KV komplikací v perioperačním období

Chirurgický výkon spojený s vysokým rizikem (např. cévní chirurgie, břišní chirurgie, hrudní chirurgie)

ICHS v anamnéze (IM v anamnéze nebo pozitivní zátěžový test, bolesti na hrudníku považované za ischemii)

Užívání nitrátů nebo EKG s patologickým kmitem Q

Srdeční selhání v anamnéze

Cévní mozková příhoda v anamnéze

Diabetes vyžadující léčbu inzulinem

s-kreatinin ≥ 177 μmol/l

 

 

Přídatná léčba

Do této kapitoly se řadí protidestičková léčba a hypolipidemické léčba. V obou oddílech došlo k úpravám.

 

 

Tab. 4 – Kódy vykazované zdravotním pojišťovnám u pacientů s arteriální hypertenzí v ordinaci všeobecného praktického lékaře

Kód	Název	Body	Frekvence
09532	DISPENZARIZACE	10	4× ročně, à 3 měsíce
09123	MOČ CHEMICKY	51	minimálně 1× ročně
09127	EKG VYŠETŘENÍ	170	minimálně 1× ročně
17129	NEINVAZIVNÍ AMBULANTNÍ MONITOROVÁNÍ KREVNÍHO TLAKU (AMTK)	434	možno à 6 měsíců
12024	MĚŘENÍ ABI (INDEXU KOTNÍK-PAŽE) NA ČTYŘECH KONČETINÁCH OSCILOMETRICKOU METODOU 3 oblasti indikace: ICHDK susp., DM 2. typu, věk 60 let + 1 rizikový faktor	159	à 12 měsíců
25260	DOMÁCÍ MĚŘENÍ FLOW A SATURACE KYSLÍKU Výkon lze považovat za screeningový před případným vyšetřením ve spánkové laboratoři. Jde o jednoduchou noční monitoraci pomocí flow senzoru a oxymetru v domácím prostředí. Výkon indikujeme v případě podezření na sekundární hypertenzi a spánkovou apnoi.	842

* Aktuální uvedené bodové hodnoty jsou platné k roku 2024

 

Protidestičková terapie

U protidestičkové terapie se v primární prevenci ustupuje od podávání kyseliny acetylsalicylové (ASA) v primární prevenci – její dříve předpokládaný příznivý vliv na snížení výskytu KV příhod u populace hypertoniků se neprokázal. Můžeme konstatovat, že všeobecné podávání ASA by nemělo být součástí primární prevence.

V sekundární prevenci je antiagregační léčba také indikovaná u hypertoniků, kteří prodělali intervenční zákrok na koronárních tepnách v rámci stenózy koronární tepny, infarktu myokardu či po ischemické CMP. Zde je potom doporučena duální antiagregační léčba (DAPT) = ASA + inhibitor P2Y12 (klopidogrel, prasugrel, tikagrelor). Léčba pomocí DAPT však není doporučena pro stavy po ischemické CMP, včetně tranzitorní ischemické ataky.

Hypolipidemická léčba

U hypolipidemické léčby došlo k úpravám hodnot cholesterolu, rozšířilo se armamentarium dostupné medikace. Statiny podáváme hypertonikům s vysokým celkovým KV rizikem podle tabulek SCORE2 & SCORE2-OP. Cílovou hodnotou je LDL-cholesterol < 1,8 mmol/l, současně je třeba jej snížit alespoň o 50 % proti výchozí hodnotě. Vzhledem k lepší adherenci k léčbě je vhodné nasazení antihypertenzní a hypolipidemické léčby současně. Pokud má hypertonik zároveň manifestní ICHS, periferní aterosklerózu, DM nebo prodělal CMP, tj. je ve velmi vysokém KV riziku, podáváme statiny tak, jak je doporučováno u příslušných onemocnění. V léčbě preferujeme molekuly rosuvastatinu či atorvastatinu. Obecným cílem u těchto nemocných je dosáhnout LDL-cholesterolu < 1,4 mmol/l, v případech extrémního KV rizika pod 1 mmol/l (extrémní KV riziko je u hypertoniků, kteří v průběhu dvou let prodělali dvě KV příhody) a současně snížit hodnotu LDL-cholesterolu opět alespoň o 50 %. Sekundárním cílovým parametrem lipidů je non-HDL-cholesterol nebo apo-B, který je sledován především u hypertoniků s vyšší hladinou triglyceridů nebo s aterogenní dyslipidemií (vyšší triglyceridy a/ nebo nižší HDL-cholesterol). U nemocných netolerujících statin lze podávat místo něj kyselinu bempedoovou, samostatně nebo v kombinaci s ezetimibem. U pacientů nedosahujících cílových parametrů připadá v úvahu kombinovaná hypolipidemická léčba s fibráty, s ezetimibem či eventuální nasazení inhibitorů PCSK9 nebo inklisiranu.

 

Kódy vykazované zdravotním pojišťovnám

Posledním zajímavým rozšířením DP AH je přehled kódů vykazovaných zdravotním pojišťovnám u pacientů s arte­riální hypertenzí v ordinaci všeobecného praktického lékaře. Aktuální uvedené bodové hodnoty jsou platné k roku 2024. Většina hypertoniků může mít v ordinaci VPL realizována vyšetření uvedená v tabulce 4.

 

Závěr

Nová doporučení jsou v souladu s aktuálními doporučeními ESH a ČSH a reflektují aktuální léčebné možnosti s vy­užitím nejmodernější farmakoterapie. V článku jsou shrnuty nejdůležitější změny v DP Arteriální hypertenze 2024 oproti předcházejícím doporučeným po stupům z roku 2014, článek však nenahrazuje doporučení samotná – je jen vodítkem ke snadnější orientaci v novelizovaném doporučeném postupu. Vzhledem k rozsahu zde nejsou uvedeny do detailu všechny změny a úpravy (např. diagnostický algoritmus pro srdeční selhání apod.), a v praxi je tudíž nezbytné vycházet z celého doporučeného postupu.