Komentář k článku Péče o lidi bez domova

Souhrn

O situaci lidí bez domova ve Spojených státech se často mluví jako o katastrofální. V přepočtu na počet obyvatel si však Česká republika vede daleko hůře. Na rozdíl od Spojených států v našem zákoně není přesně, jasně a koherentně tento fenomén definovaný, což je paradoxní, protože bez správného vymezení problému nemůže dojít k jeho adekvátnímu řešení.

Kritéria pro evidenci osob bez do mova se v dnešní době celoevropsky řídí Evropskou typologií ETHOS. Podle této typologie se definice bezdomovectví shoduje s tou, kterou nabízí federální zákon ve Spojených státech. Pokud tedy nahlédneme na bezdomovectví podle definice, vyvstává problém mnohem širší než jen lidé spící na lavičkách v parcích a v noclehárnách. Proto bylo třeba, aby české prostředí reagovalo, a v roce 2022 tudíž proběhlo velké sčítání lidí bez domova podle standardů ETHOS. Nyní tak disponujeme úplně novými a aktuálními daty. Nevýhodou je, že je nelze úplně dokonale porovnat s daty z minulých sčítání. Z údajů, které máme, můžeme však vyvodit, že v ČR připadá na 100 000 obyvatel až dvakrát více lidí bez domova než ve Spojených státech.1

Bezdomovectví jako stigma

Na rozdíl od českého právního řádu zná české zdravotnictví diagnózu Z590, kterou se lidé bez domova označují. Bohužel, použití této diagnózy často neplní svůj účel. Místo toho, aby bylo k lidem s touto diagnózou přistupováno s ohledem na jejich specifické potřeby a rizika, která jsou velmi dobře popsána v článku (například obtížnost dodržování léčebného režimu na ulici nebo nemožnost užívání pravidelné medikace), je tato diagnóza stigmatem, které vede k odsuzování až pohrdání ze strany zdravotnického personálu nebo předčasnému propuštění pacienta. Lidé bez domova jsou náročnými pacienty, to by však nemělo ovlivňovat kvalitu poskytované péče.

Z výše uvedených důvodů vznikají na straně zdravotnických zařízení i lidí bez domova bariéry, které vedou na jedné straně k neochotě navštěvovat zdravotnická zařízení, na straně druhé k odkládání péče. Vzhledem ke způsobu života a zkrácení plánovacího horizontu často jen na 48 hodin je pro člověka bez domova péče odložená shodná s péčí odmítnutou. Důsledkem je zanedbanost zdravotního stavu u lidí bez domova, která vede ke snížení průměrné doby dožití v této populaci o 15–20 let.2 Tento fenomén však nepředstavuje riziko jen pro lidi bez domova, ale také pro širokou veřejnost, neboť lidé bez domova často trpí infekčními nebo parazitárními onemocněními.

Lidé bez domova jsou odsuzováni i ve Spojených státech. Naše historická zkušenost s komunismem, kdy se bezdomovec ze zákona rovnal zločinci, však posunula vnímání lidí bez domova ještě k horšímu. Takový obraz bezdomovectví ve společnosti vytváří u lidí bez domova trauma, narušuje sebevědomí a ve svém důsledku podkopává akceschopnost a motivaci dělat kroky ke zlepšení vlastního stavu. Od lidí bez domova slýcháváme, že tento způsob života jim vyhovuje a že si ho vybrali. Po hlubším rozhovoru se ale dobereme ke skutečnosti, že si takto žít nepřejí a že se s životem na ulici smířili, protože nevidí jiné východisko ze své situace. Tvrzení, že si tento život zvolili, je pak jen zoufalým pokusem přesvědčit okolí, ale i sebe sama, že mají svůj život alespoň částečně pod kontrolou. Jde o jeden z obranných mechanismů, kterých se na ulici vytváří velké množství. Tyto obranné mechanismy pomáhají lidem bez domova přežít, ale v důsledku jim brání v návratu do normálního života a bydlení. Vytvářejí se již po velmi krátké době a k jejich překonání je důležitá, jak již zmiňuje článek, multioborová spolupráce odborníků z oblasti psychologie, sociální práce, ale i zdravotnictví.

Zdravotní pojištění lidí bez domova

Velkým rozdílem je systém zdravotního pojištění. Zatímco v ČR je každý občan pojištěný ze zákona a v případě neplacení pojištění mu vzniká dluh jen na nezaplaceném pojištění, ne na poskytnuté péči, ve Spojených státech je pojištění nepovinné, a proto ho velké množství lidí bez domova nemá. Právě z tohoto důvodu vzniklo právě v USA hnutí Street Medicine, kde lékaři a zdravotníci vyrážejí za lidmi bez domova přímo do jejich prostředí a poskytují bezplatnou primární zdravotní péči. To, co začalo jako dobrovolnický projekt, se stalo celosvětovým hnutím. V USA a Kanadě fungují ve velkých městech profesionální multidisciplinární týmy zdravotníků a sociálních pracovníků, které jsou financované ze státních zdrojů i z činnosti neziskových organizací. Tento koncept umožňuje kontrolu zdravotního stavu v populaci lidí bez domova, ale také chrání veřejné zdraví a vytváří most mezi zdravotnickými zařízeními a lidmi bez domova. V České republice bohužel žádná podobná oficiální složka zdravotního systému neexistuje. Zdravotní stav lidí bez domova se pak zhoršuje až do té míry, kdy je vyžadován akutní zásah lékařským týmem, což zvyšuje zátěž celého systému. Míru zátěže, ale i benefity specializovaných ordinací pro lidi bez domova popisuje závěrečná evaluace projektu s názvem „Zvýšení dostupnosti a vytvoření možností zdravotní péče pro osoby bez přístřeší“. Tento projekt byl realizován Ministerstvem zdravotnictví ČR, za spolufinancování EU a za účasti pěti ordinací praktických lékařů pro lidi bez domova v letech 2020–2022.3 Nabízí unikátní data a doporučení specifická pro ČR, která se mnohdy shodují s doporučeními v článku.

Medici na ulici

Náš studentský spolek Medici na ulici (https://medicinaulici.cz) je dobrovolnickou iniciativou, která navazuje na myšlenku zakladatele Street Medicine Jima Witherse. Jako studenti všeobecného lékařství a nelékařských zdravotnických oborů vyrážíme do ulic a na noclehárny v Praze, Brně, Plzni a Olomouci a poskytujeme asistenci při převazu ran, edukaci a v případě potřeby první pomoc. Ve všech městech spolupracujeme se sociálními službami, a vytváříme tak zárodky multidisciplinárních týmů, jejichž důležitost byla popsána v článku. Nejsme však lékaři a naše kompetence i možnosti jsou omezené. Proto je jedním z našich cílů šíření myšlenky street medicine, aby mohly vzniknout profesionální multidisciplinární týmy se stabilním financováním ve všech krajských městech ČR.

Nedílnou součástí je také šíření povědomí o problematice zdravotní péče o lidi bez domova a podpora vytvoření standardů péče o tuto populaci. Věříme, že doporučení uvedená v tomto článku i ve výše zmíněné evaluaci jsou pro ně dobrým základem.