Komentář k článku Osteoporóza: nejčastější otázky a odpovědi
Autoři:
MUDr. Pikner Richard, Ph.D.
Působiště autorů:
místopředseda Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP Oddělení klinických laboratoří a kostního metabolismu, Klatovská nemocnice a. s.
Vyšlo v časopise:
Svět praktické medicíny, 5, 2023, č. 3, s. 18-19
Kategorie:
Medicína ve světě: Komentář k článku
Souhrn
Komentář k článku amerických autorů Kira Harris, PharmD, Christopher A. Zagar, MD, Kelley V. Lawrence, MD, je zaměřen na novinky ohledně screeningu osteoporózy v České republice a Populačního programu časného záchytu osteoporózy, který začal být realizován od 1. května 2023 díky spolupráci mnoha odborných společností a plátců zdravotního pojištění. Komentář dále cílí na farmakologické možnosti léčby u nás.
V České republice se předpokládá incidence osteoporózy kolem 5 %. V roce 2019 to představovalo zhruba 572 000 pacientů, z čehož 80 % tvoří ženy.1 Jednoroční mortalita na zlomeninu proximálního femuru u pacientů nad 50 let věku dosahuje v České republice 31 %.2
Screening osteoporózy
Až do letošního roku v České republice doporučení pro screening osteoporózy neexistovala. Díky spolupráci Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP (SMO), Sdružení praktických lékařů ČR, Sdružení soukromých gynekologů ČR, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra se od 1. 5. 2023 postupně realizuje Populační program časného záchytu osteoporózy. Ten zahrnuje screeningové denzitometrické vyšetření skeletu (DXA) u žen ve věku 60 let a starších a též v menopauze do 59 let na základě přítomnosti rizikových faktorů v rámci pravidelných preventivních prohlídek. U mužů je DXA vyšetření indikováno od 70 let a dříve na základě rizikových faktorů ve věku 65–69 let v rámci preventivních prohlídek.3
V ČR je nyní indikace k DXA u žen v menopauze do 59 let závislá na kalkulaci rizika FRAX® při preventivní prohlídce nebo při podezření na sekundární osteoporózu či prodělání osteoporotické zlomeniny. V starším věku platí již indikace věková a dále podle výsledku, naopak v mladším věku jde o individuální zhodnocení přítomných rizikových faktorů. Obdobně je tomu u mužů, kde FRAX® bude využíván v období 65–69 let.3
FRAX® je jedním z hlavních kalkulátorů rizika vzniku osteoporotické zlomeniny, 4 predikuje 10leté riziko zlomeniny proximálního konce femuru a 10leté riziko hlavních osteoporotických zlomenin (obratel, proximální humerus, distální předloktí, pánev, žebra atd.). Na základě vypočtených hodnot a dohodnutých rozhodovacích hodnot pak je případně indikována DXA, jak je tomu v případě projektu časného záchytu osteoporózy v ČR.3 Při používání FRAX® je třeba dbát na využívání kalkulátoru i rozhodovacích limitů specifických pro danou zemi. Verze pro Českou republiku je dostupná zde: https://frax.shef.ac.uk/ FRAX/tool.aspx?country=39 (přímý přístup též viz QR kód níže).
V literatuře obvykle udávané riziko FRAX® 3 % pro zlomeninu proximálního femuru a 20 % pro hlavní osteoporotické zlomeniny jsou rozhodovací limity pro indikaci k léčbě, ne k DXA. Pro indikaci k DXA jsou limity FRAX® významně nižší. V USA se tyto limity 3 % a 20 % také používají ke stanovení diagnózy osteoporózy, což ale není případ České republiky.
Nízká hmotnost je rizikovým faktorem osteoporózy. Přesto je vhodnější brát v úvahu i konstituci pacienta, a proto je lepší hodnotit BMI. Rizikové je BMI < 20 kg/m2.
U léků jsou dvě skupiny rizik. Do první skupiny patří léky osteoporózu indukující (glukokortikoidy, inhibitory periferních aromatáz, GHRH analoga a inhibitory 5-α reduktázy) a jsou vysoce rizikové. Druhou skupinu tvoří léky asociované s rizikem osteoporózy (antiepileptika, inhibitory protonové pumpy, thiazolidindiony, supresní dávky tyroxinu atd.).
V České republice se standardně vyšetřují tři lokality pomocí DXA, a to bederní páteř (L spine) a oba proximální femury (R a L HIP). V případě nemožnosti vyšetření více než jedné z lokalit je namístě DXA vyšetření distálního předloktí, kde se hodnotí definovaná oblast „⅓ radius“, totéž v případě primární hyperparatyreózy a pacientů s chronickým renálním selháním s kostní chorobou.
Laboratorní vyšetření
Laboratorní vyšetření u pacientů s osteoporózou slouží především k identifi kaci možných sekundárních příčin, kdy jsou laboratorní vyšetření citlivým ukazatelem. Je to stanovení parathormonu a vápníku u primární hyperparatyreózy, krevního obrazu s diferenciálem u hematologických onemocnění, 25-OH vitaminu D k určení stavu zásobení vitaminem D, TSH jako markeru dysfunkce štítné žlázy, stanovení sérových autoprotilátek k tkáňové transglutamináze u celiakie. Velký význam má vyšetření na přítomnost paraproteinu pomocí elektroforézy séra, především u zlomenin obratlů k posouzení možného mnohačetného myelomu. Samostatnou problematikou je vyšetření kostních markerů (CTX-I, markeru kostní resorpce, PINP, markeru kostní novotvorby). Svůj význam mají především ke kontrole efektu terapie včetně compliance pacienta, stratifikace rizika zlomenin a změn kostní mineralizace a sledování pacientů v období přerušení léčby.5
V případě doporučeného příjmu vápníku se doporučené hodnoty týkají celkového příjmu denně jak ve stravě, tak v případné suplementaci.
Farmakologická léčba osteoporózy
Stratifikace rizika osteoporotických zlomenin je v současnosti hlavní změnou v oblasti farmakologické léčby. Guidelines řady odborných společností6, 7, 8 poukazují na vhodnost zahájení anabolické terapie v 1. linii u pacientů ve velmi vysokém riziku. V České republice se odpovídající aktualizace guidelines připravuje a úhradová omezení tyto návrhy zatím nezohledňují.
Léčba osteoporózy je tedy vždy dlouhodobá, doživotní. Zahrnuje jak období intenzivní farmakologické léčby, tak u části méně rizikových pacientů období přerušení terapie. Terapie se pak v čase může různě kombinovat.
Jestliže je léčba osteoporózy indikována, je třeba individuálně posoudit každého pacienta s ohledem na míru rizika osteoporotických zlomenin, koincidující onemocnění a konkomitantní farmakoterapii. Nesmíme však ani zapomenout na aktuální věk a předpokládanou dobu dožití. Velmi významným faktorem je compliance a perzistence u pacientů, která je významně vyšší u denosumabu a i. v. bisfosfonátů, než u perorálních bisfosfonátů. 9, 10 To vše vede k tomu, že u pacientů vytváříme individuální léčebný plán, který se snaží výše uvedené zohlednit. 11
Bohužel v současné době nejsou v České republice dostupné hrazené preparáty ze skupiny selektivních modulátorů estrogenových receptorů, především v minulosti dostupný raloxifen (data SÚKL, 23. 6. 2023).
Denosumab je tak jedním ze skupiny antiresorpčních léků, který je aplikovatelný i u pacientů s clearance kreatininu pod 30–35 ml/min (0,5–0,58 ml/s) s vysokou compliance a perzistencí při dlouhodobé léčbě. Na druhé straně při jeho užívání dochází k akumulaci preosteoklastů, které po přerušení terapie způsobují rebound fenomén vedoucí k vysokému kostnímu obratu, poklesu kostní mineralizace a u malé části pacientů k vzniku vertebrálních zlomenin, a to i mnohačetným. Základním přístupem je tedy uvažovat o tomto léku tam, kde nehodláme s ohledem na rizikovost pacienta a případně věk léčbu přerušovat a léčba denosumabem je minimálně 10 let bezpečná. Pokud už k přerušení musí dojít či dojde, je třeba pacienta důkladně monitorovat pomocí markerů kostního obratu a DXA. Především pak má následovat léčba bisfosfonáty v minimálním trvání 1–2 roky.12,13
Podání bisfosfonátů před zahájením léčby denosumabem se jeví hypoteticky a potenciálně přínosné, ale v současné době to není vědecky prokázáno, přičemž je však zřejmé, že to nebude funkční u všech pacientů.13 Bude jistě záležet na délce léčby a typu bisfosfonátu.
Z anabolické terapie je v České republice v současné době hrazen pouze teriparatid. Abaloparatid a romosozumab zatím hrazené nejsou (data SÚKL, 23. 6. 2023). Teriparatid je však hrazen v první linii pouze u glukokortikoidy indukované osteoporózy, zatímco u primární osteoporózy až po minimálním dvouletém selhání antiresorpční léčby (data SÚKL, 23. 6. 2023).
Zdroje
1. R, Rosa J, Kasalicky P, et al. Epidemiology and economic burden of osteoporosis in the Czech Republic. Arch Osteoporos 2021;17(1):27–31.
2. Němec P, Bučková B, Hejduk K, et al. Sekundární prevence osteoporotických zlomenin u stárnoucí populace mužů a žen v České republice. Gyn Por 2019;3(1):15–20.
3. SMOS CLS JEP, SPL ČR, SSG ČR, VZP ČR, a ZPMV ČR, 2023. Populační program časného záchytu osteoporózy v ČR [online] [vid. 2023-06-24]. Dostupné z: https://media.vzpstatic.cz/media/Default/dokumenty/mso/metodika-screening-osteoporoza-ii-17-5-2023.pdf.
4. Centre for Metabolic Bone Diseases, University of Sheffield, UK, 2000. FRAX pro Českou republiku [online] [vid. 2023-06-24]. Dostupné z: https://frax. shef.ac.uk/FRAX/tool.aspx?lang=cz.
5. Pikner R, Palička V, Rosa J, et al. Markery kostního obratu u osteoporózy: společné stanovisko k jejich využití Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu České lékařské společnosti J. E. Purkyně (SMOS ČLS JEP) a České společnosti klinické biochemie České lékařské společnosti J. E. Purkyně (ČSKB ČLS JEP). Clin Osteol 2020;25(2):65–82.
6. Gregson CL, Armstrong DJ, Bowden J, et al. UK clinical guideline for the prevention and treatment of osteoporosis. Arch Osteoporos [online]. 2022; 17(1):58. doi: 10.1007/s11657-022-01061-5.
7. Leboff MS, Greenspan SL, Insogna KL, et al. The clinician’s guide to prevention and treatment of osteoporosis. Osteoporos Int [online]. 2022; 33(10):2049–2102. doi: 10.1007/s00198-021-05900-y.
8. Kanis JA, Mccloskey EV, Harvey NC, et al. Intervention thresholds and diagnostic thresholds in the management of osteoporosis. Aging Clinical and Experimental Research [online]. 2022;34(12):3155–3157. doi: 10.1007/ s40520-022-02216-7.
9. Modi A, Sajjan S, Insinga R, et al. Frequency of discontinuation of injectable osteoporosis therapies in US patients over 2 years. Osteoporos Int [online] 2017;28(4):1355–1363. doi: 10.1007/s00198-016-3886-y.
10. Karlsson L, Lundkvist J, Psachoulia E, et al. Persistence with denosumab and persistence with oral bisphosphonates for the treatment of postmenopausal osteoporosis: a retrospective, observational study, and a meta-analysis. Osteoporos Int [online]. 2015;26(10):2401–2411. doi: 10.1007/s00198 -015-3253-4.
11. Pikner R, Švagr M, Novák V, et al. A need for predictive and personalized approach in osteoporosis treatment: individual treatment plan. Clin Osteol 2022;27(1):13–16.
12. Bayer M, Horák P, Palička V, et al. Dlouhodobá léčba osteoporózy denosumabem a její přerušení: odborné stanovisko pracovní skupiny Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Clin Osteol 2018;23(1):32–37.
13. Lamy O, Stoll D, Aubry-Rozier B, et al. Stopping denosumab. Curr Osteoporos Rep [online]. 2019;17(1):8–15. doi: 10.1007/s11914-019-00502-4.
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Svět praktické medicíny
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- PŘÍBĚH: Bylo mi 27
- Zásady péče o pacienta v pronační poloze
- Komunikace s pacientem s ADHD
- Orální lichen planus v kostce: Jak v praxi na toto multifaktoriální onemocnění s různorodými symptomy?
Nejčtenější v tomto čísle
- Rybelsus: nejúčinnější perorální antidiabetikum mohou použít lékaři všech specializací
- Eozinofilní ezofagitida
- Chronická pankreatitida
- Rimegepant v léčbě migrenózních stavů