Zemřela profesorka MUDr. Radana Königová, CSc.

Zemřela výjimečná a charizmatická žena pevných zásad, která zasvětila život péči o popálené pacienty – profesorka MUDr. Radana Königová, CSc.

O volbě své profese paní profesorka Radana Königová nikdy nepochybovala. Jak sama říkala: „Narodila jsem se v lékařském prostředí, vůně ordinace byla pro mne vůní domova. O jiném povolání jsem nikdy neuvažovala.“ To se také odráželo v jejím každodenním počínání – v nezpochybnitelnosti práva na život a povinnosti zachraňovat, v respektu k životu a zároveň pokoře.

Po promoci v roce 1955 nastoupila na chirurgii, traumatologii do Podbořan a Karlových Varů. V roce 1962 byla přijata na Kliniku plastické chirurgie pod vedením prof. Františka Buriana, zakladatele československé plastické chirurgie a je právem považována za završitelku jeho díla. Po stážích v Edinburghu, Uppsale a Stockholmu byla v roce 1969 pověřena založením jednotky intenzivní péče pro popálené pacienty v Legerově ulici. V letech 1978–1990 působila jako primářka oddělení pro léčbu popálenin kliniky plastické chirurgie. Pod jejím vedením oddělení vzkvétalo a roku 1990 se stalo nezávislou klinikou, v jejímž čele stála profesorka Königová do roku 1996. Habilitovala se v roce 1990, po dvou letech byla jmenována profesorkou v oboru plastické chirurgie a popáleninové medicíny. Profesorka Königová významně přispěla k rozvoji oboru popáleninová medicína a zásadně se zasloužila o založení Kliniky popáleninové medicíny ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. S touto nemocnicí byla profesně spjata padesát let. Za tuto dobu ošetřila a zachránila tisíce popálených pacientů s rozličnými životními osudy. Od počátku léčby každého pacienta měla jasnou vizi, kterou směřovala nejen k záchraně lidského života, ale i k maximálnímu návratu pacienta do plnohodnotného života. Razila koncept multidisciplinární, kontinuální péče. O své pacienty pečovala desítky let. V posledních letech se převážně věnovala etické stránce popáleninového úrazu. Její kazuistiky byly zdrojem jedinečné pregraduální i postgraduální výuky, zároveň i elixírem jejího života. Na své kolegy kladla vysoké nároky, největší nároky však kladla sama na sebe.

Během svého života získala řadu ocenění. Z těch nejvýznamnějších je třeba jmenovat: James Laing Memorial Essay Prize, udělenou British Burn Association v roce 1987, G. Whitaker International Burns Prize, udělenou v Palermu v roce 1993 za spojení vědeckého výzkumu a pedagogických schopností s originálními myšlenkami, nominaci na titul „Žena Evropy” za Českou republiku v roce 1994, Pamětní medaili k 650. výročí založení Univerzity Karlovy v roce 1998. V roce 1999 jí bylo přiznáno trvalé členství v Tord Skoog Society of Plastic Surgeons v Akademiska Sjukhuset v Uppsale, ve stejném roce se stala členkou Board of Regents of the International Association for Humanitarian Medicine „Brock Chisholm” – při Světové zdravotnické organizaci. V roce 2000 jí byla udělena Pamětní zlatá medaile Univerzity Karlovy, v roce 2004 byla Českou lékařskou komorou jmenována Rytířkou českého lékařského stavu, ve stejném roce pak obdržela od prezidenta republiky Medaili za zásluhy o stát v oblasti vědy. V roce 2005 získala Zvláštní uznání za mimořádný přínos pro české zdravotnictví od MZ ČR, v roce 2011 Medaili Josefa Hlávky, v roce 2012 ji MZ ČR vyznamenalo za celoživotní přínos medicíně v rámci ankety Lékař roku 2011. Letos v červnu obdržela od předsednictva České lékařské společnosti JEP za významné zásluhy v oblasti rozvoje popáleninové medicíny nejvyšší ocenění – Cenu J. E. Purkyně.

Zemřela náhle v pooperačním období. Pro operaci se rozhodla, protože ve svém osobním životě nedělala kompromisy. Chtěla i nadále každodenně docházet do práce, plně se věnovat výuce studentů a mladých lékařů v předatestační přípravě, školit doktorandy. Byla spjatá s přírodou v Podještědí, kde její rodina vlastnila dům. Chtěla dál chodit po zahradě, věnovat se svým vnoučatům. Žít život naplno.

Čest její památce

prim. MUDr. Ludomír Brož

odb.as. MUDr. Monika Tokarik