Adherence pacientů k léčbě diabetu mellitu
Prevalence diabetu mellitu (DM) rapidně stoupá, v současnosti žije na světě 422 milionů dospělých diabetiků. Pacienti s chronickými onemocněními, jako je DM, mají často nízkou adherenci k léčbě, a profitují proto z léčby méně, než by mohli. Suboptimální léčba vede k rozvoji komplikací onemocnění, zvyšuje potřebu zdravotní péče, snižuje kvalitu života a zvyšuje výdaje na zdravotnictví. Již v roce 2003 Světová zdravotnická organizace (WHO) zdůrazňovala, že zvýšení efektivity opatření zlepšujících adherenci by mohlo mít větší vliv na zdraví populace než vývoj specifických léčebných metod.
Adherence k léčbě diabetu se skládá z několika komponent: kromě adherence k režimovým opatřením (dieta, fyzická aktivita, profylaxe syndromu diabetické nohy) jde o adherenci k selfmonitoringu glykemie, aplikaci inzulinu a u DM 2. typu i adherenci k užívání perorálních antidiabetik. Adherence pacientů se může u jednotlivých komponent lišit. Celkovou adherenci ovlivňují přidružená onemocnění, předepsaná léčba, faktory vztahující se k pacientovi, interpersonální vztahy i faktory prostředí.
Vliv léčby a vlastního onemocnění
Adherence je míra dodržování lékařem doporučených postupů. V případě farmakoterapie jde především o dodržování předepsané frekvence užívání a dávky látek. Obecně platí, že čím komplexnější je léčba, tím je adherence nižší. U perorálních léků klesá adherence s vyšší frekvencí dávkování a počtem předepsaných léků, a to především při dlouhodobém podávání. Adherence k podávání inzulinu klesá s prodlužující se dobou od diagnózy. Nově diagnostikovaní pacienti s DM 1. typu méně často zapomínají na pravidelnou aplikaci inzulinu. Podobná závislost byla zjištěna i u režimových opatření. Pacienti, kterým byl diabetes diagnostikován před více než 10 lety, méně dodržovali doporučenou dietu a měli méně pohybové aktivity, a tedy menší výdej energie než pacienti diagnostikovaní před 10 a méně lety.
Faktory vztahující se k pacientovi
U DM ovlivňuje adherenci k léčbě věk, pohlaví, důvěra v sebe a ve své schopnosti, stres, deprese a závislost na alkoholu. Bylo zjištěno, že starší adolescenti s DM 1. typu častěji vynechávali aplikaci inzulinu než mladší pacienti. Muži sice vykazovali vyšší adherenci k přiměřené fyzické aktivitě, ale měli častěji potíže s dodržováním dietního režimu než ženy. Důvěra v sebe a ve své schopnosti je spojena s lepší adherencí k fyzické aktivitě i správnému dávkování inzulinu a u diabetu 1. typu s častějším selfmonitoringem glykemie. Stres je spojen především s problémy s dodržováním množství a skladby diety. Deprese, která je u pacientů s DM dvakrát častější než v běžné populaci, je spojena s poklesem adherence k léčebnému režimu, s horší kontrolou glykemie a s vyšším výskytem komplikací diabetu. Závislost na alkoholu snižuje adherenci diabetiků k léčebnému procesu komplexně.
Interpersonální vztahy a faktory prostředí
Významnou roli hrají interpersonální faktory, především vztah pacienta a lékaře. Pacienti s DM 2. typu, kteří udávali, že jejich komunikace s lékařem je nedostatečná, měli významně nižší adherenci k léčbě perorálními antidiabetiky a také horší kontrolu glykemie. Je proto důležitá neustálá komunikace s pacientem, jeho edukace, kontinuální monitoring a eventuální přehodnocení léčby.
Pro dostatečnou adherenci je důležitá také sociální podpora pacientů s diabetem. U dětských a adolescentních pacientů s DM 1. typu i připravenost rodiny: zapojení rodičů do kontroly glykemie vede k vyššímu počtu měření hladin glukózy v krvi za den.
Faktory prostředí (doma, v práci, na veřejnosti) mohou představovat „vysoce rizikové“ situace, kterým je pacient vystaven a jež mohou působit především potíže s dodržováním dietních doporučení. Někteří autoři označují současné prostředí jako „toxické“ pro zdravý životní styl, kdy stejné faktory, které vedou ke zvyšující se incidenci obezity a diabetu (sedavý životní styl, přejídání se), snižují také adherenci diabetiků k doporučenému režimu.
Adherence k léčbě perorálními antidiabetiky
Práce zveřejněná v roce 2014 se zabývala adherencí pacientů s DM 2. typu k léčbě perorálními antidiabetiky a faktory, které ji ovlivňují. Do průřezové studie bylo zahrnuto celkem 132 ambulantních pacientů s DM 2. typu (63 mužů a 69 žen) užívajících v době zařazení do studie perorální antidiabetika minimálně 2 měsíce. Průměrný věk pacientů byl 54 let. Byla hodnocena adherence k léčbě deriváty sulfonylmočoviny, biguanidy, gliptiny a inhibitory alfa-glukosidáz. Data byla zjišťována pomocí dotazníku. Otázky byly zaměřené jednak na údaje týkající se adherence: zda pacienti užívají předepsané léky dle instrukcí lékaře, nemění z vlastního rozhodnutí dávku nebo dobu podávání a co je důvodem případného nedržení se instrukcí. Další otázky se týkaly pravidelnosti selfmonitoringu glykemie, komunikace lékaře s pacientem a zaměřovaly se rovněž na sociodemografické charakteristiky pacientů. Primárním cílem studie byla míra adherence k podávání perorálních antidiabetik.
Dobrou adherenci k léčbě perorálními antidiabetiky uvedlo v dotazníku 84 % pacientů a nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi muži a ženami. Nejčastěji uváděným důvodem nedostatečné adherence byla zapomnětlivost následovaná nedostatkem financí. V porovnání se středoškolsky vzdělanými osobami byla vyšší četnost adherence k léčbě zjištěna u osob s bakalářským či magisterským titulem (69,2 % vs. 85,6 a 84,6 %). Pacienti, kterým byl diabetes diagnostikován před ≤ 5 lety, lépe dodržovali léčbu než nemocní s délkou trvání diabetu > 5 let (p = 0,048). Na rozdíl od podobných publikovaných studií zde pacienti neuváděli jako jeden z hlavních důvodů nedostatečné adherence nežádoucí účinky léčby. Nedostatečnou adherenci z důvodu zapomnětlivosti je možné zvýšit použitím dávkovače léků (pill-box), elektronického dávkovače se zvukovým upozorněním na potřebu užít lék nebo využitím asistence člena rodiny.
Celkem 98 % pacientů udalo, že si pravidelně stanovuje hladinu glukózy v krvi. 98,4 % pacientů uvedlo, že jim lékař poskytl informace o jejich onemocnění, předepsané medikaci, době, kdy mají být léky užívány, i o možných nežádoucích účincích. Celkem 78 % pacientů uvedlo, že se podíleli spolu s lékařem na terapeutickém rozhodnutí, a 94 % pacientů nepovažovalo za problém pokládat lékaři otázky ohledně léčby.
Závěr
Adherence k léčbě diabetu je závislá na mnoha faktorech, z nichž řadu je možné ovlivnit. Adherence se snižuje s prodlužující se dobou od stanovení diagnózy, se zvyšující se frekvencí užívání a s vyšším počtem předepsaných léků. Je také závislá na dosaženém vzdělání pacienta a významnou roli hraje vztah pacienta a lékaře. Pro zlepšení adherence je třeba předepisovat efektivní a finančně dostupnou léčbu, dostatečně edukovat pacienta, kontinuálně monitorovat výsledky léčby, případně léčbu přehodnotit.
(blu)
Zdroje:
1. Arifulla M., John L. J., Sreedharan J. et. al. Patients’ adherence to anti-diabetic medications in a hospital at Ajman, UAE. Malays J Med Sci 2014 Jan; 21 (1): 44−49.
2. Global report on diabetes. World Health Organization, Geneva, 2016. Dostupné na: http://www.who.int/diabetes/global-report/en
3. Adherence to long-term therapies: evidence for action. World Health Organization, 2003.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Štítky
Interní lékařství Kardiologie Praktické lékařství pro dospěléOdborné události ze světa medicíny
26. 11.
Všechny kongresy
Nejčtenější tento týden
- Může hubnutí souviset s vyšším rizikem nádorových onemocnění?
- Jak se noční sova může přenastavit na ranní ptáče?
- Co způsobuje pooperační infekce? Na vině může být i naše vlastní mikrobiota
- Úskalí výpočtů dávkování léků – převody jednotek i stanovení rychlosti infuze
- Zásady správného měření dechové frekvence
Mohlo by vás zajímat
- Princip účinku medu v léčbě chronických i infikovaných ran
- Superoxidovaný roztok a jeho využití v léčbě ran
- Senzor vlhkosti umí zhodnotit prostředí rány a přispěje k optimálnímu načasování převazu
- Superoxidované roztoky v prevenci infekcí u dialyzovaných pacientů
- Hydrofilní gel na bázi medu v terapii chronických a infikovaných ran
- Využití moderních materiálů z celulózových vláken v terapii akutních i chronických ran