Doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. oslavil kulaté jubileum
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2024; 104(3): 183-185
Kategorie:
Historie/aktuality
Na začátku prázdnin oslavil 80. narozeniny doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc., průkopník obezitologie v České republice, osobnost, která výrazně ovlivnila i mezinárodní dění na tomto poli.
Vojtěch Hainer se narodil 2. července 1944 v Praze do rodiny středoškolského profesora, ředitele La Guardiova gymnázia v Praze 7 a autora učebnic přírodopisu a biologie pro učitelské ústavy, gymnázia a střední školy.
Vojtěch Hainer absolvoval Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy (FVL UK) v Praze v roce 1967. Již za studií ve svých 20 letech začal Vojta pracovat, zprvu jako pomocná vědecká síla, později jako pomocný asistent v endokrinologické laboratoři Fyziologického ústavu FVL UK. Měl to štěstí, že zde pracoval pod vedením prof. MUDr. Ladislava Krulicha, CSc. Profesor Krulich, který v sedmdesátých letech 20. století jako první na světě popsal za svého pobytu v USA hormon somatostatin, svým vědeckým myšlením, vztahem ke spolupracovníkům a zapálením pro problematiku hormonální regulace předurčil odbornou dráhu Vojty Hainera. Jeho první odborné práce vzešlé z Krulichovy laboratoře byly publikovány v letech 1970–1972 a věnovaly se hormonální a metabolické odpovědi na hladovění u potkanů. Po sovětském potlačení pražského jara tři pracovníci endokrinologické laboratoře odešli do USA a laboratoř končí. Dr. Hainer přešel na IV. interní kliniku, kde nepřestal spolupracovat s fyziology. Na IV. interní klinice se zapojil do práce endokrinologické poradny pro Středočeský kraj (doc. František Tvaroh, MUDr. Hana Bělikovová), kde se podílel na diagnostice a léčbě nejen tyreopatií, ale i hypopituitarismů, Cushingova syndromu a akromegalií. Věnoval se nejen experimentálním, ale i klinickým studiím o vlivu neuropřenašečů na hormonální sekreci. Toto téma se stalo i předmětem jeho kandidátské práce, kterou obhájil v roce 1983 po tříletých průtazích se schvalováním uličním výborem. Od roku 1980 se na klinice soustředil na péči o pacienty s těžkou obezitou. Byl si vědom zdravotních rizik léčby těžké obezity, která byla v té době prováděna pomocí intermitentních hladovek, i když pod trvalou lékařskou a laboratorní kontrolou za hospitalizace. Proto společně s Výzkumným ústavem mlékárenským a podnikem Promil připravil pro dietní léčbu těžších obezit první československou velmi přísnou nízkoenergetickou dietu Redita, která byla patentována a uvedena na trh. Po dlouhodobém úsilí se mu podařilo spolu s Marií Kunešovou a Vladimírem Štichem vybudovat v roce 1988 na IV. interně specifickou obezitologickou jednotku jako první komplexní centrum pro diagnostiku a léčbu obezity v postkomunistických zemích. V té době zahájil spolupráci s nestorem světové obezitologie prof. Albertem (Mickeym) Stunkardem z University of Pennsylvania ve Filadelfii. Ten ovlivnil obdobně jako doc. Krulich další odbornou dráhu Vojty Hainera. Na obezitologické jednotce vznikla ve spolupráci s „Mickeym“ jedinečná studie obézních identických dvojčat, která prokázala významnou roli genotypu při redukci tělesné hmotnosti. Inspirován výzkumy prof. Stunkarda publikoval později Hainer několik studií o vlivu psychobehaviorálních faktorů, zejména jídelního chování na úspěšnost redukčního režimu a na výskyt kardiometabolických rizik. Bohužel „zlatá éra“ obezitologické jednotky na IV. interně neměla dlouhého trvání. V roce 1997 bylo pracně zbudované zařízení pro hydrodenzitometrii rozebráno, jednotka byla přesunuta do areálu Na Karlově a poté se stěhovala do budovy Fakultní polikliniky v Klimentské, přičemž obezitologická jednotka byla organizačně přičleněna ke III. interní klinice VFN. Samozřejmě, že neustálé přesuny pracoviště a jeho opětné budování nepřispívaly ani klinické, ani výzkumné činnosti. V roce 2002 bylo pracoviště postiženo povodní a Endokrinologický ústav díky pochopení bývalého dlouholetého ředitele prof. Luboslava Stárky pootevřelo novou šanci pro další rozvoj obezitologie v rámci této instituce.
Během svého působení ve funkci ředitele Endokrinologického ústavu v letech 2002–2011 se doc. Hainer snažil o zachování kontinuity pracoviště jak v klinické praxi, tak ve výzkumu. Uplatnil však i své organizační a manažerské schopnosti. Zasadil se o optimalizaci provozu a zaměření některých pracovišť, zejména laboratorního komplementu. Byly pořízeny velké analyzátory pro rutinní analýzy, což umožnilo rozšíření spektra specializovaných metod, zejména molekulárně genetických a chromatografických. Jako sídlo subkatedry endokrinologie se ústav významně podílel na postgraduální výuce v endokrinologii, roku 2006 byl ústav akreditován jako školící pracoviště v endokrinologii. Nesmírným přínosem pro ústav byly mezinárodní kontakty a mezinárodní reputace doc. Hainera, který v té době zastával významné funkce v evropských institucích, a naši obezitologové se tak mohli významně zapojit do mezinárodních aktivit. Doc. Hainer ze zdravotních důvodů začátkem roku 2011 odstoupil z funkce ředitele, nicméně ještě dlouho působil jako lékař, podílel se na výzkumných studiích, publikoval a přednášel doma i ve světě.
Doc. Vojtěch Hainer byl hlavním řešitelem či spoluřešitelem mnoha tuzemských i mezinárodních projektů, jejichž předmětem byla kromě zmíněných i další témata, např. hodnocení příjmu energie a nutrientů, hodnocení energetického výdeje a oxidace živin, faktory ovlivňující úspěšnost léčby obezity, weight cycling, genetické a environmentální aspekty změn tělesné hmotnosti u obezity, jídelní chování a zdravotní rizika, v poslední době pak obezita a metabolický syndrom u adolescentů, úloha adenovirové infekce AD-36 v patogenezi obezity či metabolické a hormonální důsledky bariatrických operací. Výstupem výzkumných aktivit Vojty Hainera je na 250 článků publikovaných v tuzemských a zahraničních odborných lékařských časopisech, z toho 162 článků je uváděných v databázi PubMed. Hainer je autorem čtyř učebnic pro lékaře a zdravotní sestry, nesmíme zapomenout na edukační materiály pro obézní pacienty. Je také hlavním autorem a editorem pěti monografií, z nichž dvě se dočkaly opakovaného vydání (Obezita. Minimum pro praxi. Triton 2001, 2003; Základy klinické obezitologie. Grada Publishing 2004, 2011, 2022) a mnohých ocenění.
Je třeba připomenout, že doc. Hainer inicioval založení Obezitologické sekce České endokrinologické společnosti JEP, ve spolupráci s prof. Jiřím Šonkou organizoval „obezitologické sedánky“ střídavě na IV. a III. interní klinice 1. LF UK a v roce 1993 se podílel na založení České obezitologické společnosti (ČOS) ČLS JEP (jejímž byl prvním předsedou), a to navzdory tomu, že řada kolegů zpochybňovala obezitologii jako obor a význam založení společnosti. Ve spolupráci s Pediatrickou společností ČLS JEP stál při zrodu společné Pediatrické sekce ČOS ČLS JEP v roce 2010.
Jak bylo řečeno, doc. Hainer byl neobyčejně aktivní i na mezinárodním poli. Od roku 1994 zastával významné funkce v International Asssociation for the Study of Obesity (IASO) a v European Association for the Study of Obesity (EASO). Stal se prvním prezidentem EASO ze zemí střední a východní Evropy a v době svého působení ve funkci (2006–2009) přispěl k oživení činnosti odborných Task Forces (Management, Prevention a Childhood Obesity). Jako předseda Obesity Management Task Force inicioval v roce 2004 publikování prvních evropských doporučených postupů při léčbě obezity v International Journal of Obesity. Proti vůli některých čelných představitelů prosadil osamostatnění Evropské asociace pro studium obezity (EASO) od Mezinárodní asociace (IASO – International Association for the Study of Obesity), což přispělo k větší akceschopnosti evropské organizace. Jako prezident EASO navrhl zbudování sítě spolupracujících evropských center pro léčbu obezity. Tento jeho návrh se nakonec podařilo později uskutečnit ve formě tzv. EASO Collaborating Centres on Obesity Management, kdy v Endokrinologickém ústavu máme takové centrum akreditováno. V době svého předsednictví inicioval vznik prvního evropského časopisu o obezitě Obesity Facts.
Docent Hainer se neúnavně podílel i na organizaci několika významných mezinárodních akcí. V roce 1997 byl předsedou organizačního výboru „Round Table Meeting on Obesity Management in Central and Eastern Europe“, v roce 2004 spoluprezidentem 13th European Congress on Obesity, který se konal v Praze, v roce 2009 byl předsedou organizačního výboru 1. Bjorntorpova sympozia na zámku Štiřín a byl mnohokrát členem organizačního výboru prestižních kongresů CODHy (Controversies on Obesity, Diabetes and Hypertension).
Za rozvoj obezitologie se mu dostalo četných ocenění, např. čestného členství v české, slovenské a maďarské obezitologické společnosti. Již v roce 1994 mu předal prof. Vratislav Schreiber Charvátovu cenu za výzkum v obezitologii. V roce 2018 obdržel od slovenských obezitologů plaketu Imricha Sečenského a v roce 2023 na Středoevropském kongresu o obezitě (CECON) cenu CECON za zásluhy o rozvoj obezitologie v regionu. V roce 2019 mu udělila EASO Wassermannovu cenu za celoživotní činnost v obezitologii, což bylo spojeno s Wassermannovou přednáškou na Evropském kongresu o obezitě v Glasgow.
Vojta Hainer je výborný řečník a dlouholetý pedagog. Jeho profesní vědecká i pedagogická kariéra byla spjata s 1. lékařskou fakultou UK a Endokrinologickým ústavem. Již od roku 1964 se tehdy ještě jako student začal podílet na výuce mediků tehdejší FVL UK a pravidelně zde vyučoval až do roku 2002. Dnes si velmi váží toho, že od roku 2005 je členem Vědecké rady této Alma mater. Od roku 1993 do roku 2022 se podílel s prof. Kunešovou a MUDr. Taxovou Braunerovou na organizování týdenního postgraduálního školení v obezitologii, které bylo akreditováno Evropskou asociací pro studium obezity (EASO). Kurz organizovaný ve spolupráci s ČOS vyhodnotila v roce 2018 jako nejlepší postgraduální školení v obezitologii v regionu EASO. V návaznosti na školení v obezitologii a vybudování obezitologické jednotky usiloval od devadesátých let 20. století Vojta Hainer o vytvoření komplexní diferencované péče o pacienty s obezitou, která by zahrnovala obezitologická centra, odborníky obezitology, další specialisty, praktické lékaře a redukční kluby. Organizoval a vyučoval i na školeních EASO – SCOPE, přednášel v postgradulálních kurzech při IPVZ atd.
Kdo Vojtu známe, víme, že to je neobyčejně pilný a pracovitý člověk, velmi cílevědomý, který věnuje spoustu svého volného času odborné práci. Kromě toho má obrovský přehled o kulturním dění, stíhá navštěvovat mnoho kulturních akcí, má rozsáhlé historické znalosti a filozofický nadhled nad politickým děním. Miluje cestování a poznávání cizích krajů. Má štěstí, že je obklopen a podporován svou milovanou rodinou. Manželka Jana je zubní lékařkou, dcera Irena, která pracuje jako pediatr a endokrinolog na Klinice dětí a dorostu 3. LF UK a FNKV a na Pediatrické klinice FTN, se částečně věnuje výzkumu obezity u dětí, a syn Radvan se věnuje gastroenterologii na IV. interní klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Největší radost Vojtovi dělají jeho vnoučata – Adam, Kubík, Daniel, Anežka a Kryštof, se kterými si skvěle rozumí. Věrným souputníkem je Vojtovi francouzský buldoček (již 4. v pořadí) Méďa, který se stará nejen o dobrou náladu svých páníčků, ale i jako parťák na výletech o jejich přiměřenou pohybovou aktivitu.
Milý Vojto, děkujeme za Tvou celoživotní obětavou práci a přejeme Ti hodně zdraví a elánu do dalších let!
doc. RNDr. Běla Bendlová, CSc. Endokrinologický ústav
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2024 Číslo 3
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- PŘÍBĚH: Bylo mi 27
- Orální lichen planus v kostce: Jak v praxi na toto multifaktoriální onemocnění s různorodými symptomy?
- Komunikace s pacientem s ADHD
Nejčtenější v tomto čísle
- Očkování proti Covid-19 – protilátky IgG, CIK a složky komplementu v séru
- Hodnoty související s pocitem ztráty důstojnosti u nemocných s revmatologickým onemocněním
- Současná farmakoterapie benigní hyperplazie prostaty
- Je odlišný socioekonomický status rodin zdrojem rozdílů v pohybové aktivitě, spánku a sedavém chování již u 3–8letých dětí?