Multidisciplinární přístup v terapii atopické dermatitidy

AD je jednou z nemocí s největší prevalencí mezi dětskou populací – postihuje 10–20 % všech dětí. AD je chronické onemocnění, pro něž je typická suchá svědivá pokožka. V chronické podobě může vést až k lichenifikaci. Nelze než konstatovat, že neexistuje způsob, jak nemoc plně vyléčit. Nicméně existuje řada přístupů a opatření, které mohou velmi významně přispět ke kontrole obtíží. Jedná se zejména o přístupy zlepšující hydrataci kůže, lokální protizánětlivé přípravky, antibakteriální léčiva a eliminaci možných vyvolávajících faktorů. Aby však fungovaly, je nezbytné jejich dlouhodobé dodržování, což se ukazuje být největším problémem. Léčba je dlouhodobá, často intenzivní a náročná na čas.

Multidisciplinární přístup zahrnuje intenzivní edukaci týkající se podstaty onemocnění a cest vedoucích k jeho kontrole, psychologickou podporu, rady týkající se nutrice a v neposlední řadě také intervenci sociálních pracovníků v situaci, kdy onemocnění ovlivňuje možnosti rodičů pracovat a má finanční dopad. Cílem multidisciplinárních týmů je poskytnout rodinám všechnu podporu, která umožní zlepšení kvality života nejen postiženého dítěte, ale celé rodiny.

Některé behaviorální metody, zahrnující také relaxační techniky, umožňují dětem a rodičům lépe zvládnout například úporné svědění. Psychologové pomáhají se zvládáním důsledků narušeného spánku, jsou klíčovými osobami, které pomáhají rodině přijmout onemocnění i jeho dlouhodobý charakter. Je klíčové nevnímat onemocnění jako stigma dítěte či celé rodiny. Psycholog by měl být standardní součástí týmu starajícího se o tyto děti.

Řada studií dokládá, že týmová spolupráce je velmi důležitá jak pro rodiny, tak také pro zdravotnické profesionály, kteří dětem poskytují péči. Cílem by tedy mělo být vytvoření center nabízejících plnou podporu zejména těm rodinám, jejichž běžný život je tímto onemocněním ovlivněn velmi významně.

(eza)

Zdroj: Spielman S. C. et al. A review of multidisciplinary interventions in atopic dermatitis. J Clin Med 2015 May; 4 (5): 1156–1170.