Inkontinence moči jako problém v každodenní zdravotnické praxi

Úvod

Mezi nejčastější typy inkontinence patří stresová, urgentní a smíšená, která vzniká kombinací dvou předchozích. Reflexní inkontinence je poměrně vzácná, je příznakem poškození centrálního nervového systému a spadá do oboru neurologie. V důsledku ztráty volní kontroly nad procesem močení se močový měchýř vyprazdňuje reflexně bez pocitu nutkání. Paradoxní inkontinence neboli inkontinence z přetékání vzniká nejčastěji u mužů. Příčinou je ve většině případů zúžení močové trubice, nejčastěji kvůli benigní hyperplazii prostaty. Jde tedy o spontánní odkapávání moči při přeplněném močovém měchýři.

Inkontinence se může vyskytovat v jakémkoli věku, typicky se však objevuje u starších jedinců. Samotný únik moči nepředstavuje závažnější zdravotní komplikaci, spíše medicínskopsychosociální problém. S nadsázkou se někdy říká, že močová inkontinence vás nezabije, ale ukradne vám život. Inkontinence tedy často způsobuje ztrátu společenské role, tělesné i duševní omezení, jež často vyústí v izolaci postiženého.

Stresová inkontinence

Podstatou úniku moči je v případě stresové inkontinence zvýšený intraabdominální tlak. K úniku moči tedy dochází například při kašli, smíchu nebo v průběhu fyzické aktivity. Příčinou stresové inkontinence je nejčastěji změna pozice a pohyblivosti hrdla močového měchýře nebo poškození vnitřního svěrače močové trubice. Zvýšená pohyblivost hrdla močového měchýře a močové trubice vzniká v důsledku poruch podpůrných a závěsných struktur pánevního dna, k němuž dochází například v důsledku hormonálních změn v menopauze. Dalšími rizikovými faktory jsou v tomto případě porodní poranění, obezita, chronický kašel, těžká fyzická práce, zácpa nebo vrozené poruchy pojivových tkání.

Mezi základní léčebné metody patří gymnastika svalů pánevního dna, elektrostimulace, farmakoterapie, pesary a další pomůcky nebo operační léčba. Gymnastika svalů pánevního dna, takzvané Kegelovy cviky, dokáže vyléčit až 80 % případů stresové inkontinence. Ženám je doporučováno cvičit 3× denně po dobu 20 minut, a to nejlépe po celý život. Farmakoterapie se soustředí na zvýšení výtokového odporu v močové trubici. Za tímto účelem se používají například tricyklická antidepresiva (imipramin) nebo nověji také duloxetin. Pesaroterapie představuje alternativu k operaci, eventuálně může sloužit jako náhradní léčba před definitivní operací.

Jestliže konzervativní léčba nevede k výraznějšímu úspěchu, doporučuje se u středně závažné až závažné inkontinence operační zákrok. Miniinvazivní endoskopickou metodou lze do močové trubice aplikovat nevstřebatelnou látku, jež zvyšuje výtokový odpor v močové trubici. V současnosti je však za standardní metodu považována implantace nevstřebatelných pásek kolem močové trubice. Další, invazivnější chirurgické přístupy zahrnují přední poševní plastiku nebo kolpopexi.

Urgentní inkontinence

Urgentní typ inkontinence je spojen s hyperaktivním močovým měchýřem. Jedná se o dysfunkci dolních močových cest projevující se především urgencí a náhlým či nutkavým pocitem na močení, který je obtížné oddálit. Mezi další možné příznaky patří časté močení (většinou > 8× za 24 hodin), nykturie a urgentní inkontinence, tedy mimovolný únik moči spojený s náhlým a neodolatelným pocitem nucení na močení.

Příčina primárního hyperaktivního močového měchýře není známá, sekundární vzniká na podkladě infekce, nádorových onemocnění, přítomnosti cizího tělesa v dolních močových cestách či na podkladě poradiačních a pooperačních změn. Tyto příčiny je tedy vždy nutné v rámci diagnostického postupu vyloučit.

Jak už bylo zmíněno, hyperaktivní močový měchýř má výrazný dopad na kvalitu každodenního života. Ze studií vyplývá, že 67 % žen trpí omezením kvality života v důsledku hyperaktivního močového měchýře. Až 2/3 pacientů dokonce udávají, že hyperaktivní močový měchýř má negativní vliv na jejich sexuální život.

Terapie spočívá v úpravě životního stylu, především v omezení příjmu kořeněných jídel, kávy, alkoholu a dalších složek potravy, které dráždí močový měchýř. Důležité je také omezit příjem tekutin asi 3 hodiny před spánkem. Důležitou úlohu má behaviorální terapie (mikční trénink) a cvičení pánevního dna. Farmakoterapie zahrnuje především léky blokující účinek parasympatiku (anticholinergika), jejichž užívání je však doprovázeno poměrně častými nežádoucími účinky, například suchostí v ústech, zácpou či závratěmi, dále je možné použít také imipramin a lokálně aplikované estrogeny. Chirurgická léčba je indikovaná až při selhání medikamentózní terapie.

(holi)

Zdroje:

1. Martan A. Inkontinence u žen [přednáška k předmětu gynekologie a porodnictví − předstátnicová stáž, obor všeobecné lékařství, 1. lékařská fakulta UK v Praze]. Praha, 22. 9. 2015. Dostupné na: https://el.lf1.cuni.cz/gpmartan1a
2. Kolombo I., Kolombová J. a kol. Stresová inkontinence u žen – 2. část. Urologie pro praxi 2009; 10 (1): 11–20.
3. Romžová M., Hurtová M. a kol. Inkontinence moči z pohledu urologa. Medicína pro praxi 2011; 8 (5): 222–225.