Hodnocení bolesti a specifika jejího posuzování

Jednodimenzionální škály a multidimenzionální hodnocení

Jednodimenzionální škály hodnocení bolesti se soustředí na jeden hlavní aspekt bolesti, většinou na její intenzitu. Obvyklou formou je sebehodnocení samotnými pacienty a využívá se nejvíce při akutní bolesti. V rámci multidimenzionálního hodnocení bolesti se pozornost soustředí na její etiologii a nástup, lokalizaci, délku trvání a průběh, faktory zhoršující i zmírňující bolest, její intenzitu či dopady na aktivitu, spánek a náladu pacienta. Tento způsob hodnocení bolesti je přínosný zejména při komplexním posuzování potíží pacienta nebo v případě přetrvávající akutní i chronické bolesti.

Specifika u seniorů

Získat vypovídající informace o bolesti od pacientů ve vyšším věku může být komplikované kvůli podceňování intenzity bolesti ze strany seniorů či různým kognitivním poruchám. Svou roli v hodnocení mohou hrát také komunikační problémy, například potíže se sluchem a zrakem. Komplikací mohou být též komorbidity, kvůli kterým se bolest a její hodnocení dostává do pozadí. Příkladem nástroje hodnotícího bolest u osob se závažnějšími kognitivními poruchami je škála PAINAD (Pain Assessment in Advance Dementia).

Možnosti posuzování u dětí

Při hodnocení bolesti u kojenců se využívá kombinace behaviorálních a fyziologických faktorů. Pooperační bolest je možné stanovit například pomocí nástroje CRIES, při němž se zohledňuje 5 proměnných. Počáteční písmena těchto 5 faktorů také tvoří název hodnotící škály CRIES – crying (pláč), requires oxygen (nutnost podání kyslíku), increased vital signs (zvýšené vitální funkce), expression (výraz tváře), sleeplessness (nespavost).

U dětí od 3 či 4 let věku je možné přistoupit k verbálnímu sebehodnocení, je ovšem nutné pamatovat na omezené kognitivní a vyjadřovací schopnosti i na tendenci dětí bolest podceňovat a neuvádět její skutečnou intenzitu kvůli obavám z dalších – tišicích – procedur (například aplikace injekce). Vhodným hodnoticím nástrojem u dětí mohou být emotikony, které využívá například škála bolesti dle Wongové a Bakerové.

Pět obecných rad k hodnocení bolesti

1. Bolest neznámého původu by měla být vždy považována za potenciálně krizovou situaci.
2. Nejen lokalizace, ale také distribuce bolesti je důležitým faktorem při určení diagnózy.
3. Náhlé a prudké zhoršení intenzity bolesti by mělo být vždy varovným znamením.
4. Při posuzování bolesti u seniorů je mnohdy důležitější hodnotit dopad bolesti na život pacienta než samotnou intenzitu bolesti.
5. Dětští pacienti, kteří spí více, než je obvyklé, mohou trpět intenzivní bolestí, aniž by na lůžku naříkali či plakali.

(pak)

Zdroj: Kishner S. Pain Assessment. Medscape, Drugs & Diseases > Clinical Procedures 2018 Sep 27. Dostupné na: https://emedicine.medscape.com/article/1948069-overview