Čtyřlístek odborností bude koordinovat péči o pacienty s demencí

Pacient s demencí může zůstat v péči PL

Pacientů s demencí u Alzheimerovy choroby (AD) přibývá, přičemž praktický lékař je ten, kdo by je měl provádět systémem péče. Základem je aktivní vyhledávání nemocných s kognitivními potížemi. Na ty může upozornit jak pacient, tak rodina. Velmi často však odhalí počínající obtíže i sestra, která vycítí drobné změny v pacientově chování. „Naším cílem je pacient, který projde co nejzdravější do vyšších věkových kategorií. Proto je třeba u osob starších 65 let věku vyšetřovat každé dva roky kognitivní funkce a vyhledávat rizikové pacienty. U tohoto onemocnění je důležité klást důraz nejen na zdravý životní styl, ale i na udržování společenských aktivit, které zabraňují kognitivnímu zhoršování. Neméně důležité je věnovat pozornost rizikovým faktorům demence, mezi něž patří ateroskleróza či hypertenze,“ říká MUDr. Astrid Matějková z výboru Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.

V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit jiné příčiny zhoršené kognice. Vyšetření kognitivních funkcí je komplexní a zahrnuje i posouzení soběstačnosti a smyslových funkcí, vhodnost medikace či schopnost pacienta léky užívat. Při podezření na demenci praktický lékař odesílá pacienta k neurologickému, psychiatrickému či geriatrickému vyšetření. Pokud je diagnóza potvrzena, pacient může nadále zůstat v jeho péči a profitovat z kombinace přístupů ostatních specialistů. Podle nového doporučeného postupu má každý pacient nárok na stejný balík péče nezávisle na tom, kterou ambulancí projde.  

S antipsychotiky u demence opatrně

Doporučený postup dále definuje, kteří pacienti by měli být vyšetřeni psychiatrem/gerontopsychiatrem. Jde o nemocné s psychotickou poruchou, agresivitou, sebevražednými sklony, závislostí či souběžným duševním onemocněním a neuropsychiatrickými příznaky (poruchami chování). Podle psychiatryně MUDr. Kláry Knápkové je v rámci diferenciální diagnostiky zejména potřeba odlišit depresi a delirium, které může být způsobeno různými příčinami, včetně nežádoucích účinků medikace, dekompenzace chronického onemocnění, dehydratace či infekce. „Syndrom demence zahrnuje spektrum symptomů, mezi něž patří agitovanost, verbální agrese, poruchy nálady, úzkost, poruchy spánku, bludy i halucinace. Tyto symptomy komplikují léčbu a bývají častou příčinou institucionalizace. Trendem péče je však udržet nemocné co nejdéle ve svém prostředí. Základem terapie jsou nefarmakologické přístupy a odklon od dříve podávaných antipsychotik,“ vysvětluje.

Stanovení diagnózy je možné i v preklinickém stadiu

Demence u Alzheimerovy choroby patří mezi neurodegenerativní onemocnění spojené s ukládáním depozit β-amyloidu a τ-proteinu do neuronů, což vede k jejich postupnému zániku. Vzhledem k časnému zasažení hippocampu se AD často manifestuje poruchou paměti, pozdější poruchy odrážejí zasažení dalších mozkových struktur. Proto se na péči o pacienty podílejí z větší části neurologové. „Diagnostika Alzheimerovy demence v současnosti vychází nejen z klinického obrazu, ale také z průkazu biomarkerů. Například beta-amyloid je možný detekovat již v časných stadiích nemoci, dokonce i v preklinické fázi. Pomocí zobrazovacích vyšetření pak můžeme pozorovat progresi nemoci a související atrofii mozkových struktur,“ vysvětluje přednosta Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze prof. MUDr. Robert Rusina, Ph.D. Nemoc se zprvu projevuje jako tzv. mírná kognitivní porucha, později progreduje do obrazu lehké až těžké demence. Souhrnně se hovoří o tzv. alzheimerovském kontinuu.

Na nemocné je třeba hledět v kontextu polymorbidity

Do péče geriatra se dostávají starší pacienti s více komorbiditami. Ty se často navzájem ovlivňují. „Problém je, že pacient s demencí může zapomínat užívat léky, nebo si je naopak vezme vícekrát, což může být nebezpečné. Příkladem může být vícenásobná aplikace inzulinu či warfarinu, která povede k akutním komplikacím,“ upozorňuje internistka a geriatrička MUDr. Zuzana Šnajdrová z Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Situaci zhoršuje i přítomnost geriatrických syndromů, například pacient se zapomíná najíst a může dojít k těžké malnutrici. Polypragmazie pak s sebou nese riziko lékových interakcí a nežádoucích účinků léků, jež dále zhoršují kognici. Přistupovat k nemocným v kontextu polymorbidity pomáhá předcházet komplikacím a udržovat pacienty ve funkčním stavu.

(asa)

Zdroj: Jak bojovat s epidemií Alzheimerovy nemoci? Nové doporučené postupy. Tisková konference. SVL ČLS JEP, 18. 3. 2024.