Co by měla sestra vědět o krevním tlaku a jeho měření

Fyziologické funkce

Monitorování fyziologických funkcí je součástí hodnocení celkového zdravotního stavu každého pacienta. Poskytuje také informace o vývoji onemocnění a přispívá ke stanovení ošetřovatelské péče. Na krevní tlak jako jednu ze základních fyziologických funkcí se tedy zaměříme v tomto tematickém přehledu.

Krevní tlak

Krevní tlak je možné popsat jako sílu či tlak, který krev v oběhové soustavě vyvíjí na stěny cév. Nejčastěji se hodnotí tzv. arteriální krevní tlak, tedy tlak krve na stěnu tepny. Rozlišujeme systolický a diastolický tlak:

• Systolický tlak – tlak na stěnu tepny při stažení levé srdeční komory (systole), fyziologická hodnota se pohybuje v rozmezí 110–140 mm Hg.
• Diastolický tlak – tlak na stěnu tepny při úplném roztažení levé srdeční komory (diastole), fyziologická hodnota se pohybuje v rozmezí 70–80 mm Hg.

Výběr situací, kdy je nutné měřit krevní tlak

• Příjem pacientů na oddělení, návštěva ambulance,
• pacienti v riziku rychlého zhoršení zdravotního stavu,
• pacienti ohrožení infekcí nebo již infekční onemocnění prodělávající,
• předoperační a pooperační péče,
• po invazivních vyšetřeních,
• v průběhu krevní transfuze,
• pacienti s medikací ovlivňující krevní tlak.

Správný postup při měření

Pacient by měl při měření tlaku sedět a paži by měl mít nataženou a podepřenou. Sestra by měla zvolit odpovídající velikost manžety a umístit ji do vhodné pozice nad loketní jamku. Správná manipulace s tlakoměrem je samozřejmostí. Měření krevního tlaku se neprovádí na zraněné paži, po operaci pažní tepny, při arteriovenózním zkratu, nebo pokud hrozí vznik lymfedému (například po operaci prsu či lymfatických uzlin). Vždy je třeba zohlednit kontraindikace měření u daného měřicího přístroje.

Vysoký krevní tlak

Hodnoty krevního tlaku > 140/90 mm Hg jsou označovány jako hypertenze. Hypertenze je jednou z nejčastějších preventabilních příčin předčasné morbidity a mortality. Sama o sobě se klinicky nijak neprojevuje. Dělí se na primární a sekundární.

Primární hypertenze nemá jednu konkrétní příčinu. Na jejím vzniku se podílí více faktorů a osoby s tímto typem hypertenze netrpí jiným onemocněním, které by mohlo vysoký krevní tlak způsobovat. Mezi faktory přispívající k primární hypertenzi patří:

• kouření,
• vysoký příjem soli,
• nadměrná konzumace kofeinu a alkoholu,
• nadváha,
• dědičnost.

Sekundární hypertenze je způsobena jinou základní chorobou. Příčinami mohou být:

• onemocnění ledvin,
• diabetes mellitus,
• hormonální poruchy,
• ateroskleróza.

Vliv na zvýšení krevního tlaku může mít i užívání hormonální antikoncepce a analgetik.

Nízký krevní tlak

Pokud systolický tlak poklesne pod 100 mm Hg, hovoří se o hypotenzi. Důvodů je mnoho a mohou být akutního i chronického charakteru. Mezi příčiny patří dehydratace, zvracení, krvácení, průjem nebo popáleniny. Dalšími rizikovými faktory jsou arytmie, sepse, anafylaktický šok nebo plicní embolie. Hypotenze může vést k poruchám vědomí, selhání ledvin a poruchám prokrvení periferních částí těla. Ortostatická hypotenze je stav, kdy při změně polohy z lehu do stoje klesne systolický tlak nejméně o 20 mm Hg nebo diastolický tlak nejméně o 10 mm Hg. U osob s ortostatickou hypotenzí hrozí závratě a pády.

Význam pravidelného měření tlaku

Pravidelné měření krevního tlaku je nezbytnou součástí ošetřovatelské péče a včasné rozpoznání problémů s tlakem umožní adekvátní zásah či léčbu. Hodnoty krevního tlaku i jejich změny je však nutné interpretovat vždy v souvislosti s dalšími fyziologickými funkcemi. Je potřeba brát ohled rovněž na celkový stav pacienta a jeho tělesnou konstituci.

(pak)

Zdroj: http://prod-guides.nursingtimes.net/2223.guide