Zběsilé tempo ve městech ničí náš smysl pro čas. Jak může pomoci příroda?

Pocit nedostatku času vyplývá z toho, jak čas vnímáme. Dlouhá pracovní doba, která je dnes standardem, limituje naše možnosti věnovat se více mimopracovním aktivitám a začínáme si připadat po duševní stránce vyčerpaní. Mnoho z nás tedy hledá způsob, jak se v tomto ohledu stát vyrovnanějšími. Začátkem března byla v časopisu People and Nature uveřejněna studie, která jako potenciální řešení těchto obtíží navrhuje opakované pobyty v přírodě. Svá zjištění zakládá na exkurzu do principů, na jejichž základě čas vnímáme.

Tři dimenze lidského vnímání času

Naše vnímání času je utvářeno skrze tři dimenze:

• První je časová následnost, která nám pomáhá určovat pořadí a překryvy jednotlivých událostí. Když například stiskneme spínač světla, může se zdát, že se světlo rozsvítilo v témže okamžiku, ve kterém jsme spínač zmáčkli, ale jsme schopni rozlišit, že to bylo následkem právě našeho konání. 
• Druhou dimenzí je časové trvání, které slouží k odhadu běhu jednotlivých událostí. Odpolední pobyt na finančním úřadu se nám může jevit jako nekonečný, zatímco stejná doba, kterou strávíme s přáteli, uteče jako nic.
• Třetí dimenzí je časová perspektiva. Jejím prostřednictvím jsme schopni nahlížet na události v minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Řada lidí má přirozenou tendenci tíhnout k některé z těchto perspektiv, ale vyrovnaná a zároveň dynamická časová perspektiva je znakem duševní pohody.

Příroda může „prodloužit“ náš čas a obrátit naši pozornost k přítomnosti

Důkazy z psychologických experimentů naznačují, že existují alespoň dva způsoby, jak může mít pobyt v přírodě pozitivní vliv na to, jak vnímáme čas.

Prvním z nich je rozšíření našeho vnímání časového trvání. Autorky studie v Journal of Enviromental Psychology ukázaly, že časové odhady lidí, kteří se procházeli přírodou a městem, se mohou výrazně lišit. Zatímco první jmenovaní mají tendenci takto strávený čas líčit jako delší než ve skutečnosti byl, druzí nikoliv. Čas nám tedy utíká pomaleji, když se pohybujeme v přírodě, než když jsme ve městě.

Druhý způsob, jak příroda „léčí” náš smysl pro čas, představuje zaměření na přítomnost. V Nordic Journal od Music Therapy vyšla studie, podle níž lidé, kteří stráví krátký čas v tichu venku, v následném dotazování vykazují větší zaměření na přítomnost než lidé, kteří strávili obdobnou dobu uvnitř.

Není žádnou novinkou, že pobyt v přírodě má mnohé přínosy pro naši fyzickou i duševní kondici. Je však novinkou, že může ovlivnit naše vnímání času a také že nabízí další podnět pro terapii i prevenci duševních obtíží. Hlubší pochopení, jakým mechanismem působí příroda na tento náš prožitek, nám také může pomoci navrhnout městské prostředí tak, aby bylo zdravější a udržitelnější.

(pok)

Zdroje:
1. Correia R. A. The frantic pace of modern life is damaging our sense of time, but nature can help us heal – new study. The Conversation, 2024 Mar 6. Dostupné na: https://theconversation.com/the-frantic-pace-of-modern-life-is-damaging-our-sense-of-time-but-nature-can-help-us-heal-new-study-223998
2. Correia R. A. Acknowledging and understanding the contributions of nature to human sense of time. People and Nature 2024 Mar 5; 6 (2): 358–366. doi: 10.1002/pan3.10601.
3. Davydenko M, Peetz J. Time grows on trees: The effect of nature settings on time perception. Journal of Enviromental Psychology 2017; 54: 20–26, doi: 10.1016/j.jenvp.2017.09.003.
4. Pfeifer E., Fiedler H., Wittmann M. Increased relaxation and present orientation after a period of silence in a natural surrounding. Nordic Journal of Music Therapy 2020; 29 (1): 75–92, doi: 10.1080/08098131.2019.1642374.