Perorální xenogenní imunomodulační peptid – transfer faktor
Oral xenogenic immunomodulating peptide – transfer factor
Transfer factor (TF) was described in 1955 by S. Lawrence. In 1976, as part of a WHO scholarship, contact was made with C.H. Kirkpatrick, who provided us with the preparation methodology. Kirkpatrick in 1992 characterized the specific transfer factor at the molecular level. Thanks to him, in 1967, at our workplace, xenogenic transfer factor from pig bloodwas prepared in the application form of oral administration. The transfer factor was gradually introduced as part of theresearch not only in clinical practice, but also in preventive application in individuals with a significant burden on theimmune system due to various factors, including physical stress, post-infection insufficiency of the immune system or inpatients after radiation and chemotherapy treatment of cancer. We verified new approaches to the definition of TF andbroadening the spectrum of induction of post-application changes in a group of elite athletes, hockey representatives,where we confirmed the reported changes in immunoglobulin values, but we also found other significant changes, especially in the spectrum of proteins affecting the metabolism of iron and other minerals. In the last period ofapplication in the post-COVID-19 syndrome, we found a significant benefit of TF application for the rehabilitation of thepatient and his problems, where the possibility of applying the specific component of the SARS Co V-2 virus, which infects pig farms, can be assumed. The findings point to the necessity of further monitoring of the issue of TF, which could be beneficial for a detailed definition of this food supplement.
Keywords:
prevention – xenogenic transfer factor – oral application – clinic
Autoři:
J. Richter 1; V. Větvička 2
Působiště autorů:
Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Centrum imunologie a mikrobiologie Vedoucí: Ing. Eduard Ježo
1; University of Louisville, KY, USA Department of Pathology and Laboratory Medicine Vedoucí: Eyas M. Hattab, MD, MBA
2
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2023; 103(6): 304-308
Kategorie:
Z různých oborů
Souhrn
Transfer faktor (TF) byl popsán v roce 1955 S. Lawrencem. V roce 1976 došlo v rámci stipendia WHO ke kontaktu s C. H. Kirkpatrickem, který poskytl metodiku přípravy preparátu. Kirkpatrick v roce 1992 charakterizoval specifický transfer faktor na molekulární úrovni. Jeho zásluhou došlo v roce 1967 na našem pracovišti k přípravě xenogenního transferfaktoru z prasečí krve v aplikační formě perorálního podávání. Postupně byl v rámci výzkumu zaveden transfer faktornejen v klinické praxi, ale i v preventivní aplikaci u jedinců s výraznou zátěží imunitního systému vlivem nejrůznějších faktorů, včetně fyzické zátěže, postinfekční nedostatečnosti imunitního systému nebo u pacientů po radiační a chemoterapeutické léčbě nádorových onemocnění. Nové přístupy k definici TF a rozšíření spektra indukcí postaplikačních změn jsme ověřili ve skupině vrcholových sportovců, hokejových reprezentantů, kde jsme potvrdili uváděné změny hodnot imunoglobulinů, ale nalezli jsme i další významné změny především ve spektru proteinů ovlivňujících metabolismus železa a dalších minerálů. V posledním období aplikace u post-COVID-19 syndromu jsme zjistili významný přínos aplikace TF pro sanaci pacienta a jeho potíží, kde lze předpokládat možnost uplatnění specifické složky viru SARS-CoV-2, infikujícího chovy vepřového dobytka. Nálezy ukazují na nezbytnost dalšíhosledování problematiky TF, které by mohlo být přínosem pro detailní definici tohoto potravinového doplňku.
Klíčová slova:
prevence – klinika – xenogenní transfer faktor – perorální aplikace
ÚVOD
Imunomodulační peptidy (IMP) jsou významné specifické inhibitory interakcí mezi proteiny, a proto jsou prospěšnými modulátory proteiny zprostředkované signalizace imunitního systému (25). Jejich účinek je založen na obnovení rovnováhy imunitního systému bez výrazného rizika vzniku suprese nebo jeho nadměrné reakce. Zkušenosti ukazují najednoznačnou schopnost IMP bez zjevných známek supresivních vlivů a vedlejších reakcí s významným vlivem navyvážení psychické rovnováhy a pocitu wellbeing (12, 19). Transfer faktor vykazuje jak vlastnosti indukční, tak i reparační (supresivní). Reparační funkce TF mají schopnost kontroly zvýšení reakce a současně i omezení alergických či autoimunitních stavů. Induktivní frakce zvyšují a posilují odpověď na antigenní stimulus indukcí produkce cytokinů (IFN-γ,TNF-α, IL-2) pomocí komponent buněčné imunitní odpovědi, především buněk CD 4+ a Th-1. Výsledkem působení IMPje rozvoj buněčné imunitní odpovědi zahrnující IL-6 a IL-8 s produkovanými aktivovanými monocyty. Supresivní frakce IMP regulují imunitní odpověď a stimulují inhibiční cytokiny a Th-2 lymfocyty spolu se stimulací IL-10. Uvedené mechanismy vedou k nespecifické aktivitě zprostředkované zvýšením imunitní odpovědi na široké spektrum antigenů aalergenů (6–8, 16, 25). Úprava imunitní odpovědi vede k redukci následků suprese imunity zprostředkované léčebnými zásahy, jako je radioterapie a chemoterapie. Ovlivní postinfekční depresi imunitní odpovědi i další vlivy ovlivňující jejíkvalitu, např. působení kontaminant životního prostředí, životního stylu jedince i projevy imunosenescence. Alternativní terapie IMP je tak přínosem nejen terapeutickým, ale i preventivním (1, 3–6, 9, 10, 13, 15, 21).
TRANSFER FAKTOR
O možnosti přenosu imunitní reakce pozdní přecitlivělosti podávají důkaz již v roce 1942 Lansteiner a Chase. V roce1949 poté přenos této informace podává H. S. Lawrence s použitím leukocytárního výtažku, komplexem směsí živých složek schopných přenosu TB hypersenzitivity od dárců senzitivních na tuto odpověď (1, 14, 15). Následně v roce 1954 s využitím extraktů leukocytů s přenosem aktivity založil přístup modulace imunitního systému substancí, kterou nazval transfer faktorem (6, 14, 19). Lawrence zjistil, že adoptivní přenos imunity je zprostředkován molekulami menšími než MW 12 000 Da (15, 20, 28). Postupně dochází k bližší orientaci o účinnosti frakcí TF až po specifikací aminokyselin Kirkpatrickem a dalšími autory (9, 11, 17, 27). Práce dalších autorů vedly k aktivitám výzkumu v řadě zemí – Itálie,Mexiko, Japonsko, Rusko, Čína, Německo, Kuba, Československo a další země (5, 9, 10, 15, 26).
HISTORIE
Impulzem pro studium a přípravu TF na našem pracovišti byl studijní pobyt v rámci aktivity WHO v Bethesdě a setkání s C. H. Kirkpatrickem v říjnu 1976. Jeho práce byla využita pro naši přípravu TF jak z dárců lidských, pro aplikaci v hematologii a vnitřním lékařství, tak při využití savčí krve – prase domácí (Sus scrofa f. domestica, plemeno YORKSHIRE) (9–12, 19). Pro heterogenní TF jsme zvolili možnost perorální aplikace, a to jak pro využití pro preventivní, tak i pro léčebné účely. Popsaná metodika přípravy TF odpovídá dříve publikovaným postupům s dodržením zdroje 5 × 108 leukocytů po dezintegraci ultrazvukem a ultrafiltraci s vylučovacím limitem MV 10 000 Da odpovídající mezinárodní jednotce TF. Výběr dárců krve pro s.c. aplikaci v hematologii byl řízen lékařem zapojeným do výzkumu TF s využitím selektovaných dárců prověřených širokým spektrem klinických i imunologických vyšetření (12). Zdroj xenogenního TF, prase domácí, byl selektován vždy ze stejného chovu se zajištěním komplexního vyšetření veterinárním lékařem. Podmínkou odběru bylo zajištění eliminace zátěže odebíraného zvířete oddělením od hromadné porážky. Volba savčí krve pro přípravu TF byla námi využita po zkušenostech získaných v rámci účasti na výzkumu ČSAV v Praze v letech 1966–1980.
V průběhu roku 1977 byla zahájena příprava pro výrobu transfer faktoru na našem pracovišti. Prvním krokem byla vtomto roce vyjasněná a upřesněná metodika přípravy, kterou poskytl C. H. Kirkpatrick. Následovalo testování prvních vzorků TF získaných od dárců krve. Následně došlo k přípravě postupu výroby xenogenního TF z leukocytů prasat. Po zahájení spolupráce s veterinární službou místního provozu jatek došlo k výběru vhodného zdroje pro přípravu preparátu. Vhodnou cestou odběru materiálu byla zjištěna nezbytnost izolace zdroje odběru pro eliminaci výraznéstresové zátěže v průběhu odběru. Technika přípravy TF byla upravena změnou cesty destrukce leukocytárního substrátu s použitím ultrazvuku a následnou separací materiálu s limitem 10 000 Da.
TESTOVÁNÍ
Preklinické testování bylo do roku 1980 postupně zavedeno v klinické aplikaci v rámci výzkumného záměru a grantu spodporou MZ ČSSR. První pacienti s aplikací TF byli ze souboru námi detekovaných imunodeficitních pacientů, především zde byla věnována pozornost pacientům s dysgamaglobulinemií IgA s projevy onemocnění respiračního traktu. Tato možnost byla využita díky informaci získané návštěvou pracoviště A. J. Ammanna v San Francisku v průběhuledna 1977. První klinické a laboratorní nálezy získané v průběhu aplikace preparátu a po skončení aplikace byly významným podkladem pro schéma dávkování u pacientů s indikací aplikace v akutním i perzistujícím průběhuonemocnění a s indukcí imunodeficitního stavu (tab. 1). Postupně již v průběhu roku 1982 došlo k rozšíření spektraaplikace u sekundárně indukovaných imunodeficitních stavů, nádorových onemocnění v rámci odpovídající léčby, uvirových a mykotických onemocnění, autoimunitních a alergických onemocnění i u stavů postinfekčních projevů únavového syndromu. Bližší kontakt se sportovní problematikou a účast při přípravě vrcholových sportovců (cyklisté, atleti,hokejisté) vedly k uplatnění aplikace TF z preventivních důvodů, především v období po zvýšené zátěži s cílem redukovatriziko následné zvýšené nemocnosti, především infekcí respiračního traktu. Vstupní vyšetření hokejových reprezentantů dokumentovalo výrazné riziko indukce alterace imunitního systému s nástupem frekventovaných infekcí HCD (24).Vyšetření vedlo k aplikaci TF v období přípravné fáze reprezentantů před vrcholovými soutěžemi v rámci Evropy a světa.Porovnání vstupních a výstupních klinických a imunologických vyšetření ukázalo na významné zlepšení nálezů sekrečníimunitní odpovědi, odpovědi buněčné imunity a redukci zánětlivé odpovědi (tab. 2). Práce autorů posledních let nás vedly k opakovanému vyhodnocení získaných dat a vyhodnocení celého spektra získaných hodnot sérových proteinů spřekvapivým nálezem indukce hladin IgG, zjištění redukce zánětlivé odpovědi a především k výraznému zlepšení parametrů metabolismu železa. Jeznámo, že imunitní funkce souvisí úzce s homeostázou a alostázou železa. Železo může ovlivnit vrozenou i adaptivníimunitu v závislosti na nutričním stavu jedince, a to ve smyslu jeho nedostatku i přebytku (2). V souladu s údaji dalších autorů soudíme, že bližší definice složek komplexu IMP by byla významným přínosem pro cílenou úpravu celkové kondice imunity a zdravotního stavu sledovaného jedince. Ukazují to i nálezy zlepšení psychické kondice u našichpacientů, především jedinců s dlouhodobou aplikací TF. Řada těchto pacientů vyžaduje prodloužení nebo opakování aplikace s odůvodněním ztráty pocitu well beeing. Možným přínosem by bylo provedení predikční analýzy regulačních síťových uzlů, které mohou sloužit jako potenciální biomarkery při stresem vyvolané imunosupresi (2).
SOUČASNOST
Perorální TF byl do roku 2000 připravován na oddělení klinické imunologie Zdravotního ústavu Ústí nad Labem. Odpočátku výroby bylo na tomto oddělení připraveno více než 15 000 dávek distribuovaných v kontejnerech s obsahemjedné jednotky ve 3 ml zmraženého preparátu. Preparát byl aplikován bezprostředně po rozmražení perorálně s režimem 30minutové aplikace nalačno před a po podání, s doporučenou technikou podržení látky v ústech a po pozření zapití tekutinou. Aplikace se používala v dávkování, které bylo doporučeno imunologem na základě klinického stavu pacienta a jeho vstupního imunologického vyšetření. Široké spektrum indikace léčby zahrnuje diagnózy primárního imunodeficitního onemocnění, recidivující bakteriální a virové infekce, mykotické infekce, adjuvantní léčbu maligních onemocnění a stavů po ukončené léčby malignit, alergická onemocnění, stavy chronického únavového syndromu, stavy postterapeutické stresové imunosuprese a další. V průběhu celého období aplikace TF jsme nezjistili významné vedlejšíreakce podaného preparátu. Po roce 2000 byl ze zcela nevyjasněných důvodů preparát předán ústavem do firmy IMUNOMEDICA a následně vyráběn pod názvem IMUNOR s využitím metodiky našeho pracoviště, ale s ne zcelakompletním postupem. Preparát je v současné době distribuován v České republice jako lék, po schválení SÚKL Praha, ignorující postoj kontrolních úřadů jak Evropy, tak USA (FDA), limitující preparát jako potravinový doplněk. Preparát sedostává do široké aplikace ve spektru indikací výše uvedených a často bez kontroly klinického imunologa a imunologického laboratorního vyšetření. Naše zkušenosti a porovnání získaná od pacientů, kteří měli zkušenosti sezmraženým preparátem a porovnali lyofilizovaný preparát, ukazují na jeho významně nižší účinek. V posledním období jsme vyzkoušeli opakovaně aplikaci TF s přídavkem 200 mg β-glukanu u pacientů s long COVID-19 syndromem s významným příznivým efektem. Lze usuzovat, že příznivý vliv této aplikace by mohl být způsoben infekcí chovů vepřového dobytkaSwine coronavirem (SCoVs) (23). Ke komunikaci mezi buňkami používá imunitní systém látky podobné hormonálním signálům. TF jsou jednou z tříd imunitních komunikačních látek, které byly nově identifikovány. Předpokládalo se, že extraktobsahuje faktor, který přenáší dárcovskou imunitu na příjemce. TF unikly specifické identifikaci i 60 let po Lawrencových průkopnických objevech. Odhaduje se, že extrakty TF obsahují více než 200 jednotlivých TF. Transfer faktor izolovaný C. H.Kirkpatrickem byl definován jako malý peptid o přibližně osmi aminokyselinových zbytcích. Bylo doposud stanoveno osmaminokyselin, které teoreticky mohou vytvářet miliony různých TF (6). Je stále více zřejmé, že TF je perspektivním kandidátem na prevenci a léčbu stávajících i nově vznikajících patogenů včetně jejich klinického výskytu. Záněty musí být nezbytně zvládnuty také potlačením infekcí i přímým ovlivněním komplexních mechanismů cestou indukce síly supresorových lymfocytů a kontrolou sekrece cytokinů. Především v tétooblasti se ukazuje velká rezerva našich znalostí o komplexním působení TF (4, 8, 16, 21, 25–27, 30). Aplikace TFje založena na schopnosti přenosu antigen-specifické informace pro CMI z imunizovaného dárce naivnímu příjemcivazbou na TF-receptor (5). Transfer faktor vykazuje specifické vybavení pro jednotlivá onemocnění, ale není druhově specifický (9). Nepřináší perzistující odpověď, proto v souhlase s našimi nálezy je nezbytné aplikaci v patřičnémčasovém období opakovat. V našem souboru pacientů evidujeme i jedince s perzistující nárazovou aplikací TF již podobu 40 let (2, 3, 24, 29). Je zřejmé, že TF jsou významnými univerzálními imunokorektory s prokázaným účinkem vřadě klinických studií (1, 3–5, 7, 12, 18, 19, 22, 25, 28–30). Významnou výhodou TF je účinnost při léčbě i prevenciinfekcí, bezpečnost a absence toxicity (19, 25).
Konflikt zájmů: žádný.
Zdroje
- Berrón-Pérez R, Cháves-Sánchez R, Estrada-Garcia I, et al. Indications, usage and dosage of the transfer factor. Rev Alerg Mex 2007; 54(4): 134–139.
- Bonilla DA, Moreno Y, Petro JL, et al. A bioinformatics-assisted review on iron metabolism and immune system to identify potentialbiomarkers of exercise stress-induced immunosuppression. Biomedicines 2022; 10(3): 724.
- Buc M, Siska P, Rovenský J, et al. Zmeny T-lymfocytárnej odpovede po posobeni transfer faktora in vivo. Bratisl Lek listy 1982; 78: 64–74.
- Castrejón Vázquez MI, Reséndiz-Albor AA, Ynga-Durand MA, et al. Dialysable leucocyte extract (Transferontm) administration in sepsis:experience from a single referral pediatric intensive care unit. Biomed Res Int 2019; 2019: 8980506.
- deVinci C, Levine PH, Pizza G, et al. Lessons from a pilot study of transfer factor in chronic fatigue syndrome. Biotherapy 1996; 9(1–3):87–90.
- Hennen WJ. Enhanced Transfer Factor [online]. Dostupné z: http:// www.discovertransferfactor.com/transferfactorebook(enhanced). pdf [cit. 2023-12-15].
- Hrčková G, Mačak Kubašková T, Mudruňová D, et al. Cotreatment with human leucocyte and albendazole stimulates drug’s efficacyand Th1 biased immune response in Mesocestoides vogae (Cestoda) infection via modulation of transcription factors, macrophagepolarization, and cytokine profiles. Pharmaceutics 2023; 15(2): 541.
- Kempová V, Zaťavičová M, Kajanová L, et al. Obstacles and limitations of transfer factor biological aktivity assay design. Acta Virol 2020; 64(3): 271–475.
- Kirkpatrick CH. Transfer factors: identification of conserved sequences in transfer factor molecules. Mol Med 2000; 6(4): 332–341.
- Kirkpatrick CH. Activities and characteristics of transfer factors. Biotherapy 1996; 9(1–3): 13–16.
- Kirkpatrick CH, Ottenson EA, Smith TK, et al. Reconstitution of defective cellular immunity with foetal thymus and dialysable transferfactor. Long-term studies in a patient with chronic mucocutaneous candidiasis. Clin Exp Immunol 1976; 23(3): 414–428.
- Kvasnička J, Richter J, Pekárek J, et al. Transfer faktor. Čas. Lék. čes. 1980; 119: 1427–1430.
- Krishnaveni M. A review on transfer factor an immune modulator. JPR Solutions 2013; 5(2): 153–156.
- Lawrence HS. Transfer factor in cellular immunity. Harvey Lect 1974; 68: 239-350.
- Lawrence HS. The cellular transfer of cutaneous hypersenstivity to tuberculin in man. Proc Soc Exp Biol Med 1949; 71(4): 516–522.
- Mellado-Sanchez G, Lázaro-Rodriguez JJ, Avila S, et al. Development of functional directed to human dialyzable leucocyte extract (Transferon). J Immunology Re. 2019; 2019: 2754920.
- Polonini H, de Souza Schmidt Goncalves AE, Dijkers E, et al. Characterization and safety profile of transfer factors peptides, a nutritional supplement for immune system regulation. Biomolecule. 2021; 11(5): 665.
- Reyes-Ruiz A, Calvillo-Rodriguez M, Martinez-Torres AC. The bovine dialysable leucocyte extract IMMUNEPOTENT CRP induce immunogenic cell death in brest cancer cells leading to long-term antitumor memory. Brit J Cancer 2021; 124(8): 1398–1410.
- Richter J. Our practical experiences with IMMUNOR. Klin Imunol Alergol 2003; 13(4): 34–36.
- Rozzo SJ, Kirkpatrick CH. Purification of transfer factors. Mol Immunol 1992; 29(2): 167–182.
- Salazar-Ramiro A, Hernández-Pedro NY, Ranger-Lopez E, et al. Dialysable leucocyte extract (transfer factor) as adjuvant immunotherapy inthe treatment of cancer. MOJ Immunol 2018; 6: 226–232.
- Spitler LE. Clinical uses of transfer factor. Calif Med 1973; 118(2): 47.
- Thakor JC, Dinoesh M, Manikandan R, et al. Swine coronaviruses (SCoVs) and their emerging threats to swine population, inter-speciestransmission, exploring the susceptibility of pigs for SARS-CoV-2 and zoonotic concerns. Vet Q 2023; 42(1): 125–147.
- Trefný O, Richter J., Wünsch L. Možnosti využití imunologických vyšetřovacích metod pro sledování zdravotního stavu vrcholových sportovců-hokejistů. Teor Praxe Těl Vých 1986; 34: 103–106.
- Tulina D, Chan MKS, WBF M, et al. Transfer factors or dialyzable leucocyte extracts as immunomodulating peptides: a conceptual review on broad spectrum of therapeutic areas, immunologic and clinical responses, trends and perspectives. Int J Immunol Immunother 2019; 6(1): 1–6.
- Vallejo-Castillo L, Favari L, Vázquez-Leyva S, et al. Sequencing analysis and identification of the primary peptide component of the dialyzable leucocyte extract „Transferon Oral“: the starting point to understand its mechanism of action. Front Pharmacol 2020; 11: 569039.
- Vetvicka V, Fernandez-Botran R. Non-specific immunostimulatory effects of transfer factor. Int Clin Pathol J 2020; 8(1): 1–6.
- Viza D, Fudenberg HH, Palareti A, et al. Transfer factor: an overlooked potential for the prevention and treatment of infectious diseases. Folia Biol 2013; 59(2): 53–67.
- White A. Research on transfer factors in disease treatment and prevention. Explore 2009; 18: 19–22.
- Zhou X. Effect of adjuvant therapy of transfer factor oral solution on the infection proces of children with Mycoplasma pneumonia. J Hainan Medical University 2018; 24: 58–61.
adresa pro korespondenci:
MUDr. Josef Richter, CSc.
Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem
Centrum imunologie a mikrobiologie
Na Kabátě 229, 400 11 Ústí nad Labem
e-mail: imuno.alergo@zuusti.cz
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2023 Číslo 6
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- PŘÍBĚH: Bylo mi 27
- Orální lichen planus v kostce: Jak v praxi na toto multifaktoriální onemocnění s různorodými symptomy?
- Komunikace s pacientem s ADHD
Nejčtenější v tomto čísle
- Projevy puchýřnatých chorob v dutině ústní
- Intoxikace bobkovišní lékařskou
- Analýza vztahu rizikových faktorů demence a aterosklerózy
- Intoxikace ožankou kalamandrou (Teucrium chamaedrys) po požití čaje doporučeného bylinkářkou – rizika fytoterapie