Duševní onemocnění se u teenagerů přenáší v rámci školní třídy

Výskyt duševních nemocí mezi mladými lidmi se v současnosti zvyšuje a představuje významnou globální výzvu. Ve zhruba polovině všech případů probíhá nástup duševní poruchy před dovršením 18. roku. Preventivní opatření a případnou časnou intervenci je tedy potřeba směrovat do období teenagerství. Měla by však být opřena o dostatek populačních epidemiologických dat postihujících celé spektrum duševních onemocnění. Příspěvkem k tématu je nedávno publikovaná finská studie.

Výzkumníci z Univerzity v Helsinkách, Finského institutu pro zdraví a sociální zabezpečení, Univerzity v Jyväskylä a Manchesteru si v ní položili následující výzkumnou otázku: Mohou být duševní choroby přenášeny v rámci sociálních sítí tvořenými školními třídami?

Analýza dat školáků z celého Finska

Pro potvrzení hypotézy si vybrali rozsáhlý finský datový registr. Ze studie se tak stala největší svého druhu, která tuto domněnku potvrzuje. Analyzována byla data 713 809 žáků posledních tříd základních škol (v mediánu ve věku 16,1 roku, narozených mezi lety 1985 a 1997) z celého Finska. Adolescenti byli sledováni od konce deváté třídy v mediánu po 11,4 roku do doby první diagnózy duševního onemocnění, opuštění země nebo úmrtí.

Mezi všemi žáky byli z kohorty vyloučeni ti, kteří obdrželi diagnózu do deváté třídy základní školy (47 433). 167 227 (25 %) žáků ze studované kohorty si tuto diagnózu vyslechlo během sledování. Za vystavení se diagnóze duševního onemocnění byla považována skutečnost, že dospívající měli v posledním roce základní školy jednoho nebo více spolužáků s touto diagnózou ve třídě.

Počet spolužáků s nějakou duševní chorobou byl spojen s vyšším rizikem diagnózy duševního onemocnění v následujících letech. Spojení bylo nejsilnější během prvního roku po opuštění kolektivu. Během něj bylo toto riziko o 9 % vyšší (poměr rizik [HR] 1,09; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,04–1,14) v případě jednoho spolužáka s diagnostikovaným duševním onemocněním a o 18 % vyšší (HR 1,18; 95% CI 1,13–1,24) v případě více než jednoho.

Například existence spolužáka s poruchou nálady znamenala o 32 % vyšší riziko (HR 1,32, 95% CI 1,23–1,41), že dosud zdravého žáka diagnóza potká během následujících 5 let po ukončení základní školy.

Tento vliv nemůže být vysvětlen řadou jiných faktorů, například zátěží ze strany rodičů, návštěvou určité vzdělávací instituce nebo místem trvalého pobytu žáků. Jejich vliv byl totiž vyloučen. Nejvýrazněji se popsané spojení projevilo v oblasti poruch nálad, úzkosti a poruch příjmu potravy.

Práh pro vyhledání pomoci

Výzkumníci se zabývali jen tím, zda je tom toto spojení přítomné či nikoliv a jak vzniká. Přesné mechanismy přenosu musí objasnit další výzkum, ale autoři vyjádřili několik možných hypotéz. V první řadě může být přenos dán normalizací duševního onemocnění, tedy povědomím o nich, přijetí těchto diagnóz i jejich léčby.

Jedinci, kteří se u vrstevníků setkají s přítomností duševního onemocnění, mohou mít snížený práh pro vyhledání pomoci. Naopak absence spolužáka s diagnózou duševního onemocnění může u žáků s přítomnými duševními problémy působit jako odrazující prvek pro hledání pomoci.

V některých případech, například u poruchy příjmu potravy, může hrát rozhodující roli sociální vliv, kterému adolescenti mají tendenci často podléhat. U deprese přichází v potaz i přímý interpersonální přenos. Je známo, že dlouhodobé vystavení depresivnímu jedinci může vést k postupnému vývoji depresivních symptomů prostřednictvím neurálních mechanismů emoční nákazy.

Studie potvrdila, co naznačil předchozí výzkum a překonala jednu jeho velkou nevýhodu – zaměřovala se totiž na jednotlivce, kteří si zařazení do sociálních sítí vybírali nezávisle na výzkumném záměru, což znamená, že k nim přirozeně neinklinovali díky svým vlastnostem a zájmům. Třída základní školy je totiž typem sociální sítě, kterou si ve Finsku nelze zvolit. Děti jsou do základních škol zařazovány dle blízkosti jejich bydliště. Navíc školní třída představuje neoddiskutovatelně nejpodstatnější sociální síť přítomnou v dětství a dospívání díky množství času, který jedinci se spolužáky stráví.

Pochopení peer efektu (vrstevnického dopadu) v případě diagnostiky duševních onemocnění může nabídnout užitečný nástroj pro zpřesnění prevence a vhodného načasování intervence, a tím redukovat ekonomickou i sociální zátěž duševních onemocnění.

(pok)

Zdroj: Alho J., Gutvilig M., Niemi R. et al. Transmission of mental disorders in adolescent peer networks. JAMA Psychiatry 2024 Sep 1; 81 (9): 882–888, doi: 10.1001/jamapsychiatry.2024.1126.