Vznik SARS-CoV-2 je velmi pravděpodobně výsledkem přirozeného procesu

Koronaviry schopné infikovat člověka

SARS-CoV-2 je sedmým koronavirem schopným infikovat člověka. Patří do skupiny beta-koronavirů. Zatímco koronaviry HKU1, NL63, OC43 a 229E nevyvolávají u infikovaného člověka téměř žádné příznaky, nový koronavirus může − stejně jako SARS-CoV a MERS-CoV − vyvolat onemocnění se závažným průběhem vedoucím v některých případech až ke smrti.

Vlastnosti SARS-CoV-2 umožňující napadení lidských buněk

To, co novému viru umožňuje infikovat člověka, je schopnost vazby na lidský receptor ACE2, daná stavbou receptorové vazebné domény (RBD) jeho spike proteinu. Tato doména je nejvariabilnější částí genomu koronavirů. Spike protein SARS-CoV-2 také obsahuje místo štěpení (mezi podjednotkami S1 a S2), které dokáže rozeznat a využít enzym furin hostitelských buněk k jejich napadení (k penetraci).

Vazebná doména SARS-CoV-2 umožňující vazbu na lidské buňky

Pokud by měl být SARS-CoV-2 laboratorně vytvořen genetickou manipulací vedoucí ke schopnosti vazby na ACE2, musel by být jako zdroj použit podobný beta-koronavirus. Genetické údaje o těchto virech ovšem takovou možnost vylučují. Geneticky nejpodobnějším virem SARS-CoV-2 je RaTG13 zjištěný ve vzorcích získaných od netopýrů Rhinolophus affinis. Má ale jinou vazebnou doménu, která neumožňuje jeho vazbu na lidské buňky. Vysoká podobnost vazebné domény se SARS-CoV-2 byla zjištěna u některých koronavirů izolovaných od luskounů. To jasně ukazuje, že spike protein SARS-CoV-2 je přirozeného původu.

Místo štěpení umožňující SARS-CoV-2 penetraci do lidských buněk

Žádné dosud identifikované beta-koronaviry netopýrů ani luskounů neobsahují polybazická místa štěpení. V oblasti spojení podjednotek S1 a S2 koronavirů však může docházet k mutacím, inzercím či delecím, což ukazuje, že ke vzniku místa štěpení může dojít přirozeným vývojem. Na místě štěpení SARS-CoV-2 byla navíc zjištěna rezidua glykanů, jejichž přítomnost svědčí pro působení imunitního systému.

Souhrn

Hypotetický umělý vznik SARS-CoV-2 by k vytvoření vazebné domény umožňující vazbu na lidský ACE2 vyžadoval izolaci progenitorového viru s vysokou genetickou podobností, který ale nebyl popsán. Následně by bylo nutné vytvoření místa štěpení pomocí buněčných kultur nebo zvířat s receptory ACE2 podobnými lidským, což je postup, který rovněž dosud nebyl popsán. Nepravděpodobné je rovněž vytvoření predikovaných glykanů prostřednictvím laboratorní kultivace, protože jejich vznik vyžaduje zásah imunitního systému. Pravděpodobným původem SARS-CoV-2 je proto přirozená selekce u zvířecího hostitele s následným přenosem na člověka nebo přirozená selekce u lidského druhu po přenosu ze zvířete.

(zza)

Zdroje:
1. Andersen K. G., Rambaut A., Lipkin W. I. et al. The proximal origin of SARS-CoV-2. Nat Med 2020 Mar 17, doi: 10.1038/s41591-020-0820-9 [Epub ahead of print].
2. Sandoiu A. The new coronavirus was not genetically engineered, study shows. Medical News Today 2020 Mar 20. Dostupné na: www.medicalnewstoday.com/articles/the-new-coronavirus-was-not-genetically-engineered-study-shows