Špatně se nám dýchá a jsme velmi unavené, popisují svou zkušenost sestry pečující o pacienty s COVID-19

Tři hodiny neprodyšné rutiny

Pro sestry z anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO) pražské Nemocnice Na Bulovce, a samozřejmě i z jiných oddělení a nemocnic pečujících o pacienty s COVID-19, je to v současnosti dennodenní rutina. V neprodyšném overalu, v horku se starají o pacienty v kritickém stavu, často v bezvědomí, vždy dohromady v 12hodinové směně. Službu mají rozdělenou tak, že 3 hodiny jsou „na place“ a pak si velmi opatrně svlečou celý ochranný outfit. Při svlékání se sestřičky z jednoho týmu musejí kontrolovat navzájem, riziko kontaminace koronavirem SARS-CoV-2 je totiž v průběhu tohoto úkonu největší. Pak si dopřejí hygienu, jídlo, pití a toaletu a zase nastupují na další 3 hodiny.

Pocit stísněnosti a nutnost adaptace

„Asi nejhorší je to, že tam musejí být v respirátoru. Špatně se jim dýchá, mají vyschlo v puse a rychle nastupuje pocit žízně,“ přibližuje vrchní sestra ARO NNB Mgr. Hana Kožmínová. „Sestřičky mi říkají, že když na oddělení vejdou, mají tak deset dvacet minut pocit stísněnosti a musejí se zadaptovat.“ Po 3 hodinách v „plné polní“ je často bolí hlava, což může být způsobeno jednak nedostatkem kyslíku, jednak dehydratací. Po celé 12hodinové „covidové“ službě pak samozřejmě bývají velmi unavené a musejí si jít lehnout.

Oblékat, svlékat a neustále dezinfikovat

Specifická je i práce se třemi vrstvami rukavic. Tu horní si mění po každém kontaktu s pacientem, třeba když se starají o jeho výživu nebo hygienu. „Potom si třetí rukavice sundají, vydezinfikují si v pořadí druhé rukavice, manipulují například s infuzními pumpami, zase je dezinfikují a jdou k počítači, kde dělají dokumentaci,“ popisuje Mgr. Kožmínová. Pak si třetí vrstvu opět navlečou a jdou zpět k pacientovi. A tak pořád dokola.

Na Bulovce se lékaři a sestry starají o pacienty s COVID-19 na třech různých odděleních. Kromě na ARO také na JIP infekční kliniky a na urgentním příjmu. Zatímco zdravotníci z infekční kliniky jsou na ochranné obleky zvyklí, ti ostatní nikoliv. Zvykat si tak museli v době nastupující epidemie velice rychle, v podstatě „za běhu“.

Na přetočení pacienta je třeba osmi osob 

K určitým změnám došlo i v charakteru samotné péče o pacienty. Nemocní, jimž nový koronavirus zasáhl plíce (podobně jako lidé se zápalem plic), velmi profitují z tzv. pronační pozice. Díky ní dochází k provzdušnění plic a lepší výměně plynů. To sice pro zdravotníky není novinka, ale těchto pacientů je nyní výrazně více. Pro zdravotnický personál to tím pádem znamená náročnější režim práce − pravidelně obracet kriticky nemocné s řadou zavedených kanyl totiž vyžaduje zapojení zhruba 8 zdravotníků najednou, nutná je pochopitelně určitá zručnost a cvik.

V polovině dubna bylo v Nemocnici Na Bulovce celkem 10 pacientů s nemocí COVID-19 v závažném stavu. Zdravotníci jim denně provádějí řadu speciálních odběrů a klinických vyšetření. Na plicních ventilátorech byli všichni připojeni již zhruba 4 týdny.

Lenka Kadeřávková
redakce proSestru.cz