AIFP: Výpadku dostupnosti léčiv v důsledku COVID-19 se obávat nemusíme, umíme mu předcházet

Experimentální lék je účinný proti více virům

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) i ministerstvo zdravotnictví (MZ) již v úterý dočasně schválily vstup experimentálního léku remdesivir určeného k léčbě nemoci COVID-19 na český trh. Pacientům v kritickém stavu je možné léčivo americké firmy Gilead podat v rámci klinické studie, pokud o něj požádá příslušné zdravotnické zařízení, což již učinila Všeobecná fakultní nemocnice (VFN) v Praze. O jaký lék se přesně jedná a jaké účinky u něj lze očekávat?

Experimentální přípravek remdesivir americké farmaceutické společnosti Gilead je zkoumaný nukleosidový analog s širokospektrální antivirovou aktivitou in vitro i in vivo ve zvířecích modelech proti širšímu spektru virových patogenů, včetně eboly, viru Marburg, MERS a SARS. Přípravek byl testován na zdravých dobrovolnících a pacientech infikovaných virem ebola. Nový koronavirus vyvolávající onemocnění COVID-19 je strukturálně podobný koronavirům působícím MERS a SARS a testování in vitro (v laboratorních podmínkách) ukázalo, že přípravek je proti němu účinný. 

Což vysvětluje i rychlost vstupu léku do klinické praxe. Pokud by měl být vyvinut zcela nový lék přímo na onemocnění COVID-19, tedy nikoliv se širokospektrálním účinkem, jak dlouho by to trvalo? Pokud to lze vůbec odhadnout…

Odhadnout se to nedá. Může to trvat týdny i měsíce, může se také stát, že do doby, než bude k dispozici, epidemie sama odezní.

Na vývoj už putovala miliarda eur

Jak se tedy v takovém případě, jako je současná epidemie, postupuje?

Farmaceutické společnosti na celosvětové úrovni analyzují svá portfolia a hledají potenciálně slibné látky, které by mohly pomoci v boji s aktuálním typem koronaviru. Často se jedná o látky, které se již dříve testovaly u jiných virových patogenů (např. ebola nebo HIV). Současně se společnosti zaměřují na hledání nových, slibných molekul, které mají zatím pouze v preklinické fázi. Mnohé společnosti také poskytly svá portfolia vědeckým výzkumným akademickým centrům pro jejich paralelní výzkum. Výzkum se nezaměřuje jen na léčiva, ale také na vakcíny pro účely prevence. 

Velmi důležitá je v těchto chvílích také úzká spolupráce s evropskými a světovými úřady: Evropskou lékovou agenturou (EMA), Světovou zdravotnickou organizací (WHO), centry pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a dalšími zdravotními úřady na globální i lokální úrovni. 

Proč i v takových případech trvá delší dobu, než se lék dostane na trh?

V případě, že by se jednalo o již existující léčivo v preklinické fázi, musela by proběhnout alespoň základní klinická studie. Následně by bylo nutné zažádat o schválení americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) a EMA. Pokud by tyto organizace lék schválily, mohl by výrobce požádat o jeho schválení na národní úrovni (v ČR tedy ze strany SÚKL). Teprve následně by byl lék dostupný pacientům.

Nejde však jen o tyto poměrně zdlouhavé formální postupy, které protahují vstup léku na trh. Jedná se také o technické a ekonomické faktory. V případě, že by byla k dispozici vakcína proti tomuto typu koronaviru, bude trvat několik měsíců, než se začne s výrobou.

Z jakých důvodů?

Jednak proto, že se jedná o biologický přípravek. Na ten musíte mít jako výrobce speciální vybavení – například biologický reaktor a speciální výrobní linku, která je výroby schopna. Uvést obdobnou linku do provozu trvá několik měsíců. Technické nastavení je hotové během několika týdnů, ale všechno musí znovu zkontrolovat a schválit všechny regulační autority, kterým rozhodnutí nějakou dobu trvá. 

Pomineme-li fakt, že tímto vybavením disponují jen někteří výrobci, je nutné vzít v potaz i další fakta. Výrobní linky výrobců originálních léčiv jsou v současné době vytížené na 90 % své kapacity. To znamená, že v případě, kdy by bylo nutné začít vyrábět nové léčivo, bude muset výrobce dočasně omezit výrobu jiných léčiv.

Taková je situace u všech výrobců?

Nevím, jak je tomu u výrobců generických léčiv, ale předpokládám, že u nich bude vytížení ještě vyšší. Bohužel, je to tak. Dostali jsme se do situace, kdy se extrémně tlačí na efektivitu a ziskovost.

Většina účinných látek se vyrábí v Evropě

Jako třeba přesouvat výrobu z Evropy do Asie a dalších zemí? Nemůže právě tento fakt v současné situaci ovlivnit například dostupnost léčiv?

Společně s kolegy v Bruselu jsme před nedávnem zrealizovali průzkum, v jehož v rámci jsme se snažili zmapovat odkud pochází léčivé látky, které využívají inovativní farmaceutické společnosti při výrobě svých léčiv. Ukázalo se, že 76 % léčivých látek pro evropský trh se vyrábí v Evropě, přibližně 10 % v Americe a 11 % v Asii, většinou v Japonsku a Koreji. V Číně se toho vyrábí jen minimum.

Čím to je?

Například tím, že když se v roce 2008 konaly letní olympijské hry v Pekingu, tamní vláda v rámci opatření ke zlepšení kvality ovzduší omezila provoz továren v okolí Pekingu v okruhu několika desítek kilometrů. Farmaceutická výroba v Číně je přitom soustředěna právě tam, což byl pro výrobce jasný signál toho, že daná lokalita je extrémně nespolehlivá. 

Výpadku léčiv v důsledku epidemie koronaviru se tedy nemusíme obávat?

Zatím tomu nic nenasvědčuje. V uplynulých letech inovativní farmaceutické společnosti vyvinuly robustní řešení kontroly logistického řetězce i kontroly kvality léčivých přípravků. Tyto systémy pomáhají proaktivně i reaktivně minimalizovat obtíže s dodávkami léků. Tyto systémy byly v minulosti úspěšně využity například v souvislosti s hurikánem Maria, který vážně poničil většinu výrobních závodů v Portoriku v září 2017. Mnohá z nich byla zcela zničena, další nefunkční pro řadu týdnů a měsíců. Přesto bylo v Severní Americe a v Evropě zaznamenáno velmi málo případů nedostatkovosti léčiv. Kromě vlastních aktivit farmaceutických společností byla pro zmírnění dopadů hurikánu důležitá rovněž intenzivní komunikace se státními orgány jednotlivých států.

Když už jsme u nedostupnosti léčiv, dá se jí nějak zabránit nebo předejít?

Já osobně vidím řešení v emergentním systému, o kterém neustále diskutujeme s Ministerstvem zdravotnictví ČR. Volný pohyb zboží v EU probíhá bez větších zásahů a regulací. Díky tomu nemá stát nástroj, jenž by mu umožňoval řídit zásoby léčiv na svém území a zajistit, aby se lék skutečně dostal k pacientovi, který jej potřebuje. 

My jako výrobci léčiv jsme povinni zajistit jejich dostupnost pro danou skupinu pacientů, ale často od svých kolegů slýchám, že je například 100 pacientů, kteří potřebují určitý lék. Výrobce ho na trh dodal pro 120 pacientů, ale už za pár měsíců lék opět chybí. Jak je to možné? My jsme svou zákonnou povinnost splnili, ale už nejsme, zjednodušeně řečeno, zodpovědní za to, že stát není schopen na českém trhu léky udržet. 

Výrobce se samozřejmě vždy snaží, aby lék pro pacienta garantoval, podpora státu je ale nezbytná. Vzpomeňte si například na digoxin, který na přelomu roku 2018 a 2019 v České republice chyběl. Výrobce tehdy lék v poměrně krátkém čase dodal, přesto zde opět chybělo. Lékárny jej totiž skupovaly do skladů a stát nebyl schopen zabezpečit jeho dodání pacientům. Díky elektronickému receptu jsme však v jiné situaci. Lékárník by, pokud by byl schválen emergentní systém, dokázal lék pro konkrétního pacienta objednat přímo od výrobce. Pacient by jej obdržel nejpozději do 2 pracovních dní.

Objevily se informace, že by na nový typ koronaviru mohly zafungovat i léky pro HIV...

Jak jsem již říkal, všechny farmaceutické společnosti a vědecká centra zkoumají, zda by se nedal použít nějaký již existující lék, jako již zmíněné experimentální antivirotikum společnosti Gilead. Jedna z amerických farmaceutických společností také uvedla, že má slibnou očkovací látku. Ovšem byl bych opatrný. To vše se uvidí až v řádu několika týdnů, měsíců, u vakcín ještě později.

Magda Hettnerová, Lenka Kadeřávková
redakce proLékaře.cz

Foto: AIFP