Rizikové faktory a prevence vzniku dekubitů
Proleženina je rána, která se vyvíjí od horních vrstev kůže jako výsledek trvalé, extrémní tlakové zátěže, dále se rozšiřuje radiálně i směrem do hlubších vrstev. Prevence a včasná léčba jsou zásadní v potlačení rozvoje komplikací spojených s dekubity.
Dekubity postihují zejména pacienty se sníženou mobilitou. Způsobují bolest, zvyšují nemocnost a vedou k dalším komplikacím. Objevit se mohou během několika hodin až dnů, jejich léčba může v závislosti na jejich závažnosti a dalších okolnostech trvat týdny i měsíce.
Pacienti v riziku
V případě, že se pacient nemůže delší dobu pohybovat, při imobilizujících zdravotních stavech, ochrnutí či celkové anestezii, může tlak působící na povrch těla překonat hodnotu kapilárního tlaku uvnitř tkáně s následným přerušením oběhu − vzniká hypoxické poškození tkáně až nekróza. Kritické je trvání ischemie a citlivost tkáně na hypoxii.
Jak již bylo zmíněno, hlavním rizikovým faktorem vzniku dekubitů je nepohyblivost, respektive omezená pohyblivost. Osoby se sníženou schopností pohybu mohou jen omezeně předejít působení tlaku na citlivé oblasti, například změnou polohy. Jiným rizikovým faktorem rozvoje proleženin je okluze periferních arterií, která vede k ischemizaci tkáně.
Možnosti prevence
Správná péče vyžaduje provádění preventivních opatření, posuzování a minimalizování rizikových faktorů i včasné zahájení léčby. Prevence dekubitů začíná už při prvním setkání s pacientem, kdy se lékař dotazuje na předchozí dekubity (riziko recidiv), při fyzikálním vyšetření si všímá poškození kůže (erytém) a stupně mobility. Hlavními postupy používanými v prevenci vzniku proleženin jsou podpora pohybu, vyhýbání se tlaku nebo vhodné rozložení tlaku. Tato opatření by měla být koordinována v souladu s individuálními potřebami pacienta. Zvláštní pozornost by měla být věnována zapojení rodinných příslušníků.
Predilekčními místy vzniku dekubitů jsou oblast kostrče, trnové výběžky obratlů, kotníky, kolena a u ležících pacientů lopaty kosti kyčelní. Pomoci mohou různé polohovací pomůcky, jako superměkké pěnové matrace (např. Repose), které jsou výhodnější než tradiční pěnové matrace, protože významně snižují výskyt tlakových vředů. Přesto samy o sobě často nestačí v prevenci proleženin a je třeba zapojit další technické systémy, jako jsou vzduchové matrace, podložky a polštářky, jež mohou usnadnit polohování pacientů a tím podpořit hojení rány.
Závěr
Rizikové faktory vzniku dekubitů by měly být posouzeny už při prvním kontaktu s pacientem. To je předpokladem pro včasnou prevenci a případné zahájení terapeutických opatření, která by měla být indikována na základě individuálních potřeb pacienta.
(ave)
Zdroj: Anders J. et al. Decubitus ulcers: pathophysiology and primary prevention. Dtsch Arztebl Int 2010; 107 (21): 371–382, doi: 10.3238/arztebl.2010.0371.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.