Při polohování pacientů s dekubity pomáhají matrace i další pomůcky

Načasování změny polohy

Polohování pacienta musí probíhat v pravidelných intervalech. Mělo by respektovat pacientovu preferovanou polohu a brát ohled na to, jak dotyčný manipulaci snáší. Polohování je nutné provádět každé 2 hodiny, ale pokud pacient leží na matraci podporující správné rozložení tlaku, interval se může prodloužit až na 4 hodiny.

Kvalitní polohovací pomůcky pomáhají

Mezi základní pomůcky patří kromě antidekubitních matrací také polohovací lůžka, polštáře, sedáky a klíny různých tvarů. Jejich klíčovou vlastností je zabezpečení správného rozložení váhy a tlaku. Materiály, ze kterých jsou pomůcky vyrobeny, mají zamezovat tření i střihovému efektu. Důležitou roli hraje rovněž prodyšnost použitých materiálů, která pomáhá udržovat požadované mikroklima a zabraňuje pocení pacientů. To umožňují různé patentované materiály, které zaručují, že pomůcky splní všechna požadovaná kritéria.

Jak polohovat

Ani vysoce kvalitní materiál ovšem pacienta před dekubity neochrání, pokud při manipulaci s ním nebudou dodržována základní pravidla. Pacient by nikdy neměl ležet přímo na dekubitu či zarudlém místě, které vzniklo při některé z předchozích poloh. Při polohování je nevhodné pacienty posunovat nebo je různě táhnout po lůžku, je třeba je nadzvednout. Pokud to stav nemocného umožňuje, měl by se alespoň částečně sám zapojit do změny polohy. Při každé změně polohy je důležité zároveň zkontrolovat stav pokožky.

Polohovací pomůcky samy o sobě nezabrání proleženinám ani nevyléčí již existující dekubity. Musejí však být součástí preventivního a léčebného plánu, při němž se na dekubity aplikuje vhodný typ krytí.

Materiály vhodné na dekubity

Výběr krytí musí zohledňovat aktuální stav tkáně i typ pokožky pacienta. Obecně platí, že uvnitř dekubitu by mělo být udržováno vlhké prostředí, které je zásadní k hojení rány, zatímco okolní pokožka musí zůstat suchá.

Hydrokoloidní krytí

• Používá se na neinfikované rány a je vhodné na části těla, kde nehrozí jeho srolování.
• U hlubokých proleženin s odumřelým prostorem rány lze pod hydrokoloidní krytí umístit další výplně.

Hydrogely

• Hydrogely jsou vhodné na povrchové proleženiny a na suché, málo exsudující rány, které je potřeba zvlhčit.

Algináty

• Vhodná volba pro středně silně exsudující rány, používají se i na infikované dekubity. Pokud zůstává alginátové krytí v době převazu rány suché, doporučuje se prodloužit interval převazu, aby došlo k dostatečnému zvlhčení rány.

Krytí s lékařským medem

• Lékařský med podporuje hojení ran a má antibakteriální účinky. Je vhodný na středně závažné dekubity.

Pěnové krytí

• Indikováno na silně exsudující dekubity. Minimalizuje u pacienta pocity bolesti, a je proto vhodné na bolestivé proleženiny.

Krytí s obsahem stříbra

• Vhodné na infikované dekubity nebo na dekubity s vysokým rizikem vzniku infekce.
• Aplikace by měla být časově omezena pouze na dobu nezbytně nutnou ke zvládnutí infekce.

Závěr

Kombinace polohování, používání vhodných pomůcek a správné péče o rány výrazně snižuje riziko vzniku dekubitů a pomáhá k jejich rychlejšímu hojení. Výše uvedená doporučení vydal Evropský poradní panel pro otázky dekubitů (EPUAP) a americký Národní poradní panel pro otázky dekubitů (NPUAP) na základě dlouholeté spolupráce, jejímž výstupem je příručka „Léčba dekubitů“.

(pak)

Zdroj: European Pressure Ulcer Advisory Panel and National Pressure Ulcer Advisory Panel. Treatment of pressure ulcers: quick reference guide. Washington DC, 2009. Dostupné na: www.epuap.org/guidelines/Final_Quick_Treatment.pdf.