Stresová močová inkontinence z pohledu načasování první návštěvy lékaře

Úvod

Močovou inkontinencí trpí v Polsku přibližně 17 % žen, ale předpokládá se, že tento údaj je podhodnocený a že skutečný počet je mnohem vyšší. Čím závažnější je stupeň inkontinence, tím méně ochotné jsou ženy o svých obtížích hovořit s lékařem. Některé materiály uvádějí, že pouze každá čtvrtá žena vyhledá v souvislosti s inkontinencí lékařskou péči. Poznatky z USA dokládají, že nejčastěji se ženy obrací na praktického lékaře (42,9 %), dále na gynekologa (35,1 %), internistu (10 %) a jen 4,4 % vyhledají urologa.

Cíle a průběh studie

Cílem studie bylo zhodnotit, kolik času uplyne od prvních projevů inkontinence do návštěvy lékaře a stanovení diagnózy. Sekundárním cílem bylo hodnocení používání inkontinenčních pomůcek u pacientek s různým stupněm závažnosti močové inkontinence. Do hodnocení se zapojilo 147 žen (průměrný věk 53,8 roku) z urogynekologického centra v Polsku, u nichž byla na základě anamnézy, analýzy mikčního deníku, urogynekologického a urodynamického vyšetření stanovena diagnóza stresové močové inkontinence. Podle závažnosti byly stanoveny 3 stupně inkontinence: 1. stupeň znamená únik moči při velké fyzické námaze, pro 2. stupeň je typický únik moči například při změně pozice a při 3. stupni uniká moč i při minimální námaze vleže.

Výsledky

Autoři studie zjistili, že 38 % pacientek trpělo močovou inkontinencí prvního stupně. Druhý stupeň byl diagnostikován u 46 % žen, třetím stupněm trpělo 15 % žen. Průměrná doba trvání projevů inkontinence před návštěvou lékaře byla ve všech skupinách 17,4 roku. U jednotlivých stupňů inkontinence byly intervaly následující: 1. stupeň 11,6 roku, 2. stupeň 14,9 roku, 3. stupeň 22,2 roku. Pacientky udávaly, že svůj zdravotní stav začaly vnímat jako skutečný problém přibližně 4,5 roku před návštěvou odborného lékaře.

Ženy se závažnějším stupněm inkontinence používaly inkontinenční pomůcky v denních hodinách výrazně déle než pacientky s mírnější inkontinencí (ženy s 1. stupněm uvedly 4 roky a déle, ženy s 3. stupněm více než 10 let). Nejvíce žen, které musely pomůcky používat doma i mimo domov, bylo ve skupině pacientek s 3. stupněm inkontinence (86,4 %), následovány byly ženami se 2. stupněm (77,6 %) a s nejméně závažným 1. stupněm (44,6 %). Na opatření v podobě hygieny či výměny spodního prádla spoléhala pouze malá část pacientek s inkontinencí 1. stupně, u nejzávažnější inkontinence tyto metody nevyužívala žádná žena.

Shrnutí a závěr

Polská studie dokládá, že ženy trpící močovou inkontinencí odkládají návštěvu lékaře mnoho let – nejdéle ty, které mají nejzávažnější projevy inkontinence. Rozhodnutí vyhledat odbornou pomoc může souviset s progresí onemocnění a zhoršováním příznaků. Pacientky přiznávají, že k návštěvě lékaře je přiměje také neúčinnost jejich dřívějších opatření, jako například omezení příjmu tekutin nebo trvalé stažení svalů pánevního dna s cílem zadržet moč. Tyto metody ovšem značně zhoršují kvalitu života, která je již sama o sobě narušena projevy onemocnění. Přestože močová inkontinence by měla být vnímána jako zdravotní problém, který významně narušuje každodenní osobní i pracovní život, někteří praktičtí lékaři a internisté uvádějí, že se v této problematice dostatečně neorientují a tématu se vyhýbají, aby pacientky neuvedli do rozpaků.

Více než deset let trvající období, které uplyne mezi prvními příznaky močové inkontinence a návštěvou lékaře, může souviset s celkově nedostatečným pochopením společnosti pro tento problém. Zjištění polské studie by mohla být impulsem pro zvyšování informovanosti o této diagnóze, stejně jako tomu je u jiných chronických onemocnění. Pro odbornou veřejnost by mohly být přínosné také dlouhodobé prospektivní studie přinášející více poznatků o zhoršování projevů inkontinence v průběhu času.

(pak)

Zdroj: Grzybowska M. E., Wydra D., Smutek J. Analysis of the usage of continence pads and help-seeking behavior of women with stress urinary incontinence in Poland. BMC Womens Health 2015; 15: 80, doi: 10.1186/s12905-015-0238-6.