Inkontinence moči ve stáří jako nejfrekventovanější medicínský problém

Etiologie inkontinence

Pro kontinenci je zásadní dokonalá souhra intaktního nervového a urogenitálního systému. Vlivem stárnutí však v těle nastávají změny, které mají dopad na funkci močového měchýře.

Mezi časté činitele, jež se podílejí na vzniku inkontinence u seniorů, patří snížení mobility, ztráta jemné motoriky, dehydratace či obstipace. Z neurologických příčin se nejvíce uplatňují cévní mozková příhoda, demence, Parkinsonova choroba, případně nádory a traumata nervové soustavy. Poruchy na úrovni urogenitálního traktu vznikají zpravidla v důsledku subvezikální obstrukce u mužů nebo nedostatečné funkce uzávěrového mechanismu uretry u žen. U obou pohlaví mohou být příčinou inkontinence také uroinfekce a nádory močového měchýře, cystolitiáza a myogenní poruchy detruzoru.

K inkontinenci dále přispívají chronická onemocnění (diabetes melitus, obezita, srdeční insuficience) a některé léky, především diuretika, betablokátory, blokátory vápníkového kanálu nebo antidepresiva. U žen jsou za rizikové faktory považovány navíc menopauza, těhotenství a porody.

Prevence a léčba močové inkontinence ve stáří

Tak jako lze každému onemocnění a symptomu předcházet, není tomu jinak ani v případě močové inkontinence. Včasným preventivním opatřením se dá předejít nejen samotnému vzniku močové inkontinence, ale také rozvoji komplikací a následkům doprovázejícím onemocnění. Mezi hlavní zásady prevence patří pravidelné kontroly u praktického lékaře nebo specialisty, příjem dostatečného množství tekutin a vlákniny, včasná terapie a kompenzace akutních i chronických onemocnění.

Terapie inkontinence u seniorů má své zvláštnosti i rizika. Vzhledem k polymorbiditě a vysokému riziku chirurgické léčby je nezbytné přistupovat k dotyčnému přísně individuálně. Rozhodování o možnostech terapie závisí nejen na kognitivních schopnostech pacienta, jeho mobilitě a schopnosti vykonávat běžné denní aktivity, ale také na případné pomoci ze strany rodiny. U seniorů je často nejlepším řešením konzervativní postup léčby s doporučením vhodných inkontinenčních pomůcek, jež jsou mnohdy efektivním a důstojným řešením problémů.

Inkontinenční pomůcky

Škála inkontinenčních pomůcek je velmi široká a vložky, pleny i kalhotky jsou uzpůsobeny jak stupni inkontinence, tak pohlaví pacientů. Správně zvolená pomůcka musí pacientovi vyhovovat svou velikostí a savostí, ale měla by splňovat i parametry kvality a funkčnosti. V tomto duchu by měl lékař svým pacientům inkontinenční pomůcky představit, aby jim dodal potřebnou jistotu a neodradil je od jejich používání svou případnou neznalostí.

Mnoho pacientů se navíc i přes značný pokrok v oblasti technologie výroby pomůcek stále domnívá, že inkontinenční vložka je totéž co vložka menstruační, a o široké škále spolehlivých a komfortních pomůcek nemají ani základní povědomí.

Závěr

Starší člověk se častokrát stydí o inkontinenci hovořit a někdy ji přímo zastírá. Nezřídka také může nabýt dojmu, že inkontinence je přirozenou součástí stáří. Až polovina postižených nevyhledá podporu lékaře. Je proto dobré se na problematiku inkontinence cíleně ptát. Důležitou součástí péče o starší část populace by měl být citlivý přístup, motivace pacienta, poskytnutí relevantních informací a nabídka možností řešení stavu.

(mraf)

Zdroje:
1. Drábková P. Prevence močové inkontinence ve stáří. Urologie pro praxi 2015; 16 (3): 127–129.
2. Davis N. J., Wyman J. F., Gubitosa S., Pretty L. Urinary incontinence in older adults. Am J Nurs. 2020; 120 (1): 57–62, doi: 10.1097/01.NAJ.0000652124.58511.24.
3. Romžová M., Hurtová M. Inkontinence moči ve stáří. Urologie pro praxi 2010; 1 (3): 119–123.
4. Péče o inkontinentní pacienty v ordinaci praktického lékaře aneb Co by měl vědět každý praktik. proLékaře.cz, 2019. Dostupné na: www.prolekare.cz/media/ebook_inkontinence_pro_praktiky.pdf